Vítejte
v Kešetu – elektronické databázi českých a moravských židovských
hřbitovů
d*cb
V Čechách a na Moravě
můžete najít kolem 340 židovských hřbitovů. Ne všechny si zaslouží název
„pohřebiště“, nezřídka by se spíš hodilo slovo skládka, ruiny, zbytky…
Všechny však mají své kouzlo, své příběhy, svoji symboliku a samozřejmě i
svůj obsah nejcennější – ostatky bytosti, jež odpočívají v prachu pod
náhrobními kameny…
Smrt je přirozenou součástí
života a lidské tělo není odpadek. Mít v úctě své i cizí mrtvé je
povinnost, nebo ještě lépe řečeno *micwa – tj. cesta, jejímž absolvováním
se stáváme rovnocennými partnery Všemohoucího. Úcta k mrtvým a jejich
odpočinku je pouze jiný projev neuvěřitelné úcty k Životu a jeho zákonům –
torat chajjim, té úcty, která je základním pilířem judaismu a která právě
Židům dala možnost být lidmi, když jiné „civilizace“ ještě utínaly
zlodějům ruce, obětovaly své prvorozené modlám nebo je (přinejmenším ty
neduživější) házely ze skály …
Čeští a moravští Židé sice
žili trochu jinak než jejich křesťanské okolí, ne však a priori v útlaku a
náboženské diskriminaci. Stejně jako jejich sousedé i oni milovali život a
snažili se milovat i Dárce života. Navíc - milovali také Dárcův dopis
lidstvu – Tóru (torat chajjim), o čemž svědčí obdivuhodná poetika
jednotlivých náhrobních nápisů.
Žili jinak, ale žili, dokud
se nepřehnala dvě Zla. Hnědé a Rudé. To Hnědé Zlo odvezlo v dobytčácích
kamsi na Východ téměř všechny, kdo by mohli *micwou úcty k životu
procházet jako její přirození dědicové. Rudé pak (nevímproč) vymazalo
památku Židů dokonce i listin a archivů a dopustilo, aby židovské Domy
života dopadly tak, jak vypadají dnes – nezřídka jako skládky, ruiny a
torza
Ale stejně tak, jak „tichá
většina“ tolerovala existenci obou Zel, hnědého i rudého, stejně tak
dodnes tiše toleruje i nedůstojný stav židovských (a nejen židovských)
pohřebišť. Vždyť občas dokonce i své vlastní mrtvé „odstraňuje“ z tohoto
světa (o němž se možná domnívá, že je prostorem pouze pro živé) jako by to
byly jen „odpadky“. Neplatíš za hrob? Dáme ho jinému. Nechceš kupovat
hrob? Jsou tu rozptylové loučky a pohřby bez obřadu… Nechme místo živým !!
NE. Dejme prostor životu,
jehož nedílnou součástí je i smrt.
Národ Knihy mluvívá v
hádankách, ale na druhou stranu velice otevřeně. Způsob, jak otevřít ústa,
chceme-li Nebesům předkládat Přímluvy, řeší stejně důkladně, jako otázku
kterou rukou si utřít ústa dolní. Nezapomíná ani na smrt. Ale když pak
smrt přijde, umí ji přebásnit a přijmout se stejnou láskou a úctou jako
vítává Princeznu Šabbat, proroka Eliáše a s jakou uvítá také mesiáše. Ony
tři vrcholy života člověka a lidstva.
A tak se židovské hřbitovy
stávají cennými kamennými knihovnami. Jsou archivy historie židovské
populace, nezřídka jedinými dochovanými „jmennými seznamy“ židovských
spoluobčanů, knihovnami poezie a symboliky, učebnicí humanity a úcty k
životu. Nezaslouží si, aby zůstaly v tak žalostném stavu, vydány na pospas
času, naivním vandalům i skutečným hyenám pasoucím po kvalitním kameni.
Snahou Kešetu je
zpřístupnit tyto knihovny všem, kdo mají zájem, kdo si kladou otázky, kdo
chtějí porozumět judaismu, jeho pohledu na život i na smrt. Zachránit, co
se zachránit dá. Zdokumentovat každý náhrobní kámen, jeho sdělení a příběh
a v neposlední řadě také přispět k fyzické záchraně a obnově těchto
svatých míst. Baruch ha-ba -- Vítejte a vstupte.
abh
jvrb
|
