(Symbol kohanim)
Sem uložili
kohena, muže oddaného Panovníkovi (iš ha-chesed),
duchovní kníže Lidu, jenž zasluhuje milosrdenství, chloubu
předků a ozdobu potomků, člověka bezelstného kráčení
a skutků (slov), jež přinášejí věhlas i úctu. Člověka vysoce
ušlechtilého (ramu maalotaw), výhonek věrného roubu,
váženého učitele a rebbe pana Jišaji Müllera ha-kohen.
(a*h = budiž mu přán pokoj)
-----
(J) Jeho smrt zalila naše oči nářkem, zoufalství rozdrtilo srdce
(š) Žil laskavě vůči blízkým i vzdáleným, co řekl, to vykonal.
(a) Stoupal a vznesl se vysoko, jeho koruna čněla dvojnásob
(*) nad celou jeho obcí
(j) Věrně se spoléhal na zaslíbení: Skálou a spasením (...) - (ps 62:8)
(h) Běda, duch kohena byl připojen k předkům. Ten, jenž už od mládí
(ben) toužil zasvětit všechen čas Nauce tóry, teď usnul a našel klid.
(A*) V lásce se nám vytratil ! Požehnav ještě svého syna Šemuele.
Kdo je milosrdný během svého žití - získává žití věčné. Přesně tam
je jeho nynější příbytek a jeho památka je v široširé Zahradě radosti
dosyta překypující blahem náležitě požehnána.
Kéž je to přímluvou i pro dům Jisroele, dědictví Panovníkovo, aby
již uspíšil jeho vysvobození.
(tanceva) Budiž jiskra jeho žiti vevázána do věčného Svazku života
a Vznešený, ke kterému volával, ho připojí do Své slávy. (parf.)
Do hrobu ho ukládali s hořkým oplakáváním (*hesped) dne 22. tamuz
roku *Trápení pomine -- Jeho máti říkali Adl
-----------------------------------
Formálně i myšlenkově nádherný epitaf. Nejen proto, že se otevírá
celou šňůrou epitet a čestných titulů prozrazujících úctu k poznání,
nejen svým rytmem a kryptogramem, ale mj. také tím, že je de facto
v kameni vytesaným pohledem židovské tradice na tzv. *poslední
věci. Verš v 19. řádku epitafu *jamlic we-jachiš, který překádáme
Kéž ..., je vlastně prosba ke Vznešenému. Mrtví se nepřimlouvají,
přimlouvá se leda tak jejich památka, jejich činy, jejich byvší život.
Setkáváme se také s kryptogramem *Trápení pomine (car tovad)
s číselnou hodnotou 697, což je skutečný heb. rok, jak se pak lze
dočíst na rubové straně macejvy. Michodem !! Píše se rok 1937 a
galanta stále pěstuje umění vysoce kultivovaného epitafu. Kéž se
k němu zase vrátí, *bi-mhera, be-jamejnu.