Workcamp BOSKOVICE:
באסקאוויטץ
workcamp je něco jako neplacená brigáda v cizí zemi. Trvá zpravidla 1-3 týdny a náplň takového workcampu může být dost různorodá – od manuální práce na zemědělské farmě, přes přípravu divadelního festivalu až po práci s postiženými. Pracuje se maximálně 6 hodin denně pouze za ubytování a stravu, někde musí dobrovolníci platit účastnický poplatek. Víkendy jsou zpravidla volné a organizátor by měl pamatovat na „volnočasové“ vyžití (výlety, návštěvy místních památek, hospod apod.). Workcampům se také říká mezinárodní projekty dobrovolné práce a právě ten mezinárodní rozměr je také dost důležitý. Workcamp tvoří vždy skupina o nanejvýš 20 lidech, která je složena hlavně z cizinců a 1-3 místních vedoucích. Vedle vlastní práce se dobrovolníci ze zahraničí seznamují s danou zemí, s místní kulturou a lidmi a také i sami mezi sebou. Pro takovéto mírumilovné oťukávání cizích kultur se vžil anglický výraz intercultural learning. Většinou se workcampů účastní mladí lidé ve studentském věku, ale pravidlem to není. Já jsem byl už na dvou, jichž se účastnili i důchodci, a musím říct, že byli docela fajn.Náplní našeho workcampu v Boskovicích v létě 2002, který organizovalo sdružení dobrovolných aktivit INEX (INEX-SDA) spolu se židovskou obcí Brno, zastoupenou panem ing. Klenovským měla být údržba starého židovského hřbitova – hlavně odstraňování náletových dřevin. Já si ten workcamp vybral proto, že jsem chtěl lépe poznat Moravu a také proto, že mě zajímá židovská kultura a židovské dějiny. Vedoucí – byli jsme dva – já a Jana, zahraničních účastníků bylo pět a přijeli z Maďarska, Německa, Rakouska, Francie a Austrálie; správně bych měl napsat ”účastnic” a ”přijely”, protože to byly samé holky – Judit, Steffi, Helga, Chloe a Rebekah. Byl jsem tudíž jediný kluk J.
Boskovický židovský hřbitov je krásné romantické místo a nebylo to tam ani moc zarostlé s výjimkou louky v jeho horní části, kde ale žádné hroby nebyly. A tam jsme začali pracovat. Moc smysluplné nám to ale nepřipadalo, právě proto, že ačkoli jsme pracovali na hřbitově, žádné hroby jsme udržovat vlastně nepomáhali. Nástroje, které jsme dostali, také nebyly nejvhodnější. Určité rozptýlení přinesly především časté návštěvy novinářů z novin, radia a TV.
Pan Klenovský nám hned na začátku workcampu nicméně navrhl, že můžeme jakémusi chlapíkovi, co má přijet za pár dní, pomáhat s dokumentací hrobů. Ten chlapík nebyl nikdo jiný než Achab a skutečně jsme ho na hřbitově brzo potkali s jeho pomocnicí Luckou. Seznámení proběhlo celkem rychle. Vzpomínám si, že ten den se Achab s Luckou krátce po setmění odebrali k jakési večerní modlitbě (”Jdeme si povídat s elfy.”) s tím, že kdo chce může jít také. Se zatajeným dechem jsme koukali na tu zvláštní scénu, kdy oba střídavě četli z nějaké knihy položené na povaleném náhrobku a nahlas pronášeli nesrozumitelný text (pamatuji si, že se tam pořád opakovalo ”…baruch ata hašem…”, snad jediná slova, která jsem si uměl přeložit) psaný nesrozumitelným písmem.
Myšlenka zkusit dělat i něco jiného než ořezávání keřů byla zajímavá a lákavá, ovšem k tomu abychom mohli pomáhat s dokumentací hrobů bylo třeba se naučit číst náhrobky – a nápisy na nich ty byly v drtivé většině psané hebrejským písmem. S touto abecedou měly nějaké zkušenosti jen Rebekah, Steffi a trochu i já. A tak nás Achab začal učit. Nejen to, jak se ta písmenka píší, ale i jejich hlubší význam. Já jsem se álefbet nikdy soustavně neučil nepočítám-li jeden svůj pokus o rozluštění hebrejských znaků na obalu CD židovských písní. Jejich názvy tam byly napsány jednak hebrejsky a jednak latinkou. Prostým srovnáváním jsem některá písmena rozluštil, dokonce i takové záludnosti, jako jsou dva znaky pro hlásku ”m” (tj. dvě verze písmena mem, m a o) uprostřed a na konci slova. Ale moc jsem si to nepamatoval a určitě by mě nenapadlo hledat v tvarech těch písmen nějaký skrytý smysl. Tak třeba písmeno šin (s) svými třemi čárkami spojuje svět nebeský a pozemský. Písmeno lámed (l) jako jediné zasahuje trochu dál do nebeského světa, ale už si přesně nepamatuji, co to znamená – myslím, že ten horní konec vede k jiskře B-žího života. Nebo číselné hodnoty písmen – to je fakt zajímavé. Příklad: hebrejsky se člověk řekne adam (a-d-m, oda). Sečtením číselných hodnot písmen tohoto slova dostaneme 1+4+40=45. Když podobně vezmeme číselné hodnoty hebrejských slov pro otce (3) a pro matku (41), dá nám jejich součet 44. Do číselné hodnoty slova člověk, tj. 45, schází jednička – což je právě číselná hodnota prvního písmena álefbetu, písmena álef, které značí B-ha. Tedy otec + matka + B-h dávají dohromady celého člověka.
Pro zajímavost: někteří “vykladači” dokáží z číselných hodnot písmen vyvodit neuvěřitelné věci. Asi každý dnes zná písmena zkratku “www” pro World Wide Web, tedy internet. Hebrejské písmeno waw (přepisované jako “v” nebo “w”) má číselnou hodnotu 6. Zkratka www jë proto ekvivalent pro apokalyptické číslo 666. Internet je tudíž dílo ďáblovo! Potíž je v tom, že ty tři šestky by se měly sečíst. Pak ovšem dostaneme číslo 18, což je hodnota hebrejského slova chajjim = život.
Achabův úvod do álefbetu všechny zaujal a ještě po práci jsme probírali jednotlivá písmenka. Trochu jsem mu do jeho výkladu šťoural, protože se mi některé věci nezdály, ale musím uznat, že celkem poutavým způsobem spojil kabalu, vlastní invenci a Nový zákon (!).
Vyzbrojeni těmito znalostmi jsme se vrhli do opisování nápisů na náhrobcích. Nebylo to zas tak jednoduché, protože některá písmena jsou si tvarově hodně podobná a nezkušený čtenář je nerozliší. Tady šlo navíc o docela staré a mnohdy špatně čitelné nápisy, takže o chyby nebyla nouze. Ale myslím, že po čase jsme se celkem vypracovali. Škoda, že jsme téměř nerozuměli tomu, co přepisujeme, pokud nebyl zrovna nablízku Achab nebo Lucka. Ale s čtením hebrejštiny to také není jen tak. Text se skládá ze souhlásek, samohlásky se většinou vynechávají. Člověk si prostě musí zbytek nějak doplnit (Achab: “podle svého srdce”).
Zajímavým zpestřením programu byla návštěva rabína Dušinskeho. Rabín dorazil pozdě večer a my jsme s ním hned zašli do restaurace dát si něco k pití. Rabínovu nezapomenutelnou objednávku nápoje prostě musím vylíčit. Vypadalo to asi takhle:
Číšník: “Tak co to bude?”
Rabín: “Dal bych si rajčatový džus.”
Číšník: “Ten bohužel nemáme”
Rabín: “No tak běžte a někde ho sežeňte.”
Číšník: “V tuhle dobu už nic neseženu. Můžu vám nabídnout jablečný nebo pomerančový džus.”
Rabín: “Ale v jedné restauraci to pro mě udělali, šli a sehnali, co jsem si objednal.”
Číšník: “My ale opravdu rajčatový džus nemáme a nemůžeme ho nikde sehnat. Je mi líto.”
Rabín: “Ale já chci rajčatový džus!”
Ještě chvíli se dohadovali, až konečně rabínova manželka, podle všeho mírná a mateřsky trpělivá žena, se k manželovi naklonila a tiše řekla “Tak si dej něco jiného, třeba čaj.” Rabín si povzdechl a rezignoval. Poté s ním začal Achab konzultovat jakýsi problém týkající se Tóry a nějakého nápisu na náhrobku. I to bylo pro nezasvěceného člověka zajímavé. I tak ukecaný člověk, jako je Achab, byl totiž vedle nadmíru asertivního rabína Dušinskeho jako pěna. Druhý den jsme se šli podívat do boskovické synagogy. Pan rabín byl totiž tak laskav, že nám tam přečetl a vysvětlil některé nápisy.
Naše skupina také několikrát vyrazila na výlet. Jednou to bylo do Brna podívat se na zahájení šabatu v tamní synagóze. Holky to celkem zajímalo, ale nakonec byly zklamané. Chtěly poznat co nejvíce místních lidí mj. i mladé lidi z místní židovské obce, a právě ti zde chyběli. Naše skupina tvořila asi polovinu všech účastníků b-hoslužby. Holky si totiž asi neuvědomily, že jsou v zemi, která zažila holocaust a 40 let vlády komunistů, dva velké otřesy, které u nás prakticky zadusily veškerý židovský život. Nyní sice dochází k jeho postupnému obnovení, to ale potrvá ještě hodně dlouho.Bohoslužbu vedl stařičký pan vrchní kantor (jméno jsem zapomněl), protože brněnská obec nemá rabína. Ten měl speciálně k naší skupině krátkou promluvu. Na konci nám poděkoval : “Jednoho dne za vaši práci obdržíte odměnu.”
Adam Fišer
Text a foto Adam Fišer a2002/2003
pozn.: Text prošel drobnou – zejména jazykovou (heb. transkripce, transkripce b-žího jména + korektury) – úpravou; originální verzi si vyžádejte přímo od autora na výše uvedené emailové adrese
