„Lafak“ plus 240
Budete-li mít při dešifrování náhrobku skutečně štěstí, přečtete si v koruně *macevy anebo v závěrečné dolní části nápisu:
Niftar we-nikbar be jom gimel jud-bet elul TaKLaB „lafak“
odešel a pohřbili ho druhého dne po sobotě, dne 12. elul 532 malého počtu
|
נפטר ונקבר ביום ג יב אלול תקלב לפק
|
Říkejme tomuto sdělení pracovně „plene“ -- tzv.plné sdělení . Obsahuje:
1/ vstupní sdělení,
2/ den v týdnu (zpravidla ne však vždy !!)
3/ kalendářní den,
4/ rok úmrtí a tzv.
5/ „lafak“.
Kdybychom si tedy naše „plene“dvanáctého elulu rozdělili na jednotlivé složky, bude vypadat takto:
|
vstup
|
den týdne
|
kal. den
|
rok
|
„lafak“
|
|
נפטר ונקבר
|
ביום ג
|
יב אלול
|
תקלב
|
לפק
|
Respektive hebrejsky: (tj. psáno a čteno zprava doleva)
|
„lafak“
|
rok
|
kal. den
|
den týdne
|
vstupní sdělení
|
|
לפק
|
תקלב
|
יב אלול
|
ביום ג
|
נפטר ונקבר
|
Zdálo by se, že to zase tak veliká věda není, háček je v tom, že „plene“ verzi, najdeme na *macevách jen velice zřídka, a pokud ano, může mít bohatě variací anebo obsahovat řadu málo zřetelných zkratek. Doporučujeme tedy postupovat od „lafaku“. Je-li totiž samotný „lafak“ vytesán „plene“, dobře se v textu *macevy hledá (vodítkem pro oko je poměrně dobře zapamatovatelný a celkem nezaměnitelný znak „lamed“) a v drtivé většině případů ho na každém náhrobku snadno objevíme (stejně tak jako typické p.n. (var. p.t.) a samozřejmě závěrečnou formulku „tanceva“):
|
p.n.(p.t.)
|
tanceva
|
„lafak“
|
|
פנ - פט
|
תנצבה
|
לפק
|
Tuto pomůcku jsme pro vás připravili v roce 5763 velkého počtu. Někteří mají ve zvyku říkat „v roce 5763 podle židovského kalednáře“. Což samozřejmě není nic proti ničemu.
Už tak docela v pořádku ovšem není, že někteří (a dokonce i mezi židy) mají pocit, že je to dnes skutečně na chlup pouhých 5763 let od stvoření světa. Kdepak !!! Tradice už těm nejmenšímžidovským capartům doporučuje: „Podívej se dobře na první znak Tóry (znak Bet). Nevypadá tak trochu jako závorka? No tak vidíš. Neptej se příliš po tom, co bylo před „závorkou“, spíš si polož otázku, který znak prvnímu znaku tóry předchází. Je to přeci „alef“ – symbol Vznešeného, ribono šel-olamim. Před počátkem byl prostě B-h…“
Nikdo neví, kolik proběhlo „stvoření“, nikdo ale nebere příliš vážně veleslavnou uhlíkovou metodu datování našeho světíku, ani ji nijak zarytě nevyvrací. Protože na všechny ty prvo- druho- a třetihory našel svoji svéráznou (a celkem moudrou) fintu jeden židovský básník. Nebo se snad u žalmisty Davida nedočteme jinými slovy přesně to, co jsme předeslali o několik řádků výše? „Pozdvihuhji očí svých k (třeti)horám, odkuž by mi přišla pomoc. Pomoc má jest (ovšem) od H-spodina“… /ps 121:1/. A nejinak o tom hovoří i biblická zpráva o stvoření: Na počátku stvořil Všemohoucí (budiž požehnán) vesmír a taky zemi. Pleocénní tečka Země pak byla nesličná a pustá.. atd. Zkrátka a dobře, věříme hluboce a pevně, že to, co zhruba před 5763 roky začalo, byl především veliký Příběh člověka a historie Upřímných H-spodinových (jišrej Kel = Jisroel).
Lafak je zkratka, kterou chce být řečeno : podle malého počtu. Heb. lifrat katan.
„Malým“ počtem je míněno datum (= rok úmrtí) bez uvedení tisícovek. Pokud jste navštívili naše povídání o jednotlivých znacích svatého jazyka (symbolika/kabala/znaky), víte, že každý má vedle svých dalších „kvalit“ také určitou číselnou hodnotu. Prvních devět v pořadí (tj. alef až teth) odpovídá jednotkám, druhých devět (jud až cadi) desítkám a do celkového počtu dvaadvaceti zbývají už jenom čtyři poslední (qof, reš, šin a taw), které slouží k označení stovek. Pro označení „vyšších“ stovek (500 – 900) se hebrejština chová úplně stejně jako „latinská“ latinka, která si svá MDCXLVII také vypůjčuje z textu a spojuje je do příslušných numer.
|
stovky.
|
znaky
|
zápis
|
|
100
|
ק
|
*ק
|
|
200
|
ר
|
*ר
|
|
300
|
ש
|
*ש
|
|
400
|
ת
|
*ת
|
|
500
|
ת+ק
|
*תק
|
|
600
|
ת+ר
|
*תר
|
|
700
|
ת+ש
|
*תש
|
|
800
|
ת+ת
|
*תת
|
|
900
|
ת+ת+ק
|
*תתק
|
Od „tisícovky“ výše si hebrejština vypomáhá opět od začátku – od alef.
|
číslo
|
znaky
|
zápis
|
|
1100
|
א+ק
|
א*ק
|
|
2200
|
ב+ר
|
ב*ר
|
|
1600
|
א+ת+ר
|
א*תר
|
|
5700
|
ה+ת+ש
|
ה*תש
|
|
5763
|
ה+ת+ש+ב+ג
|
ה*תשבג
|
Nicméně tisíc let je poměrně dlouhá doba a mesiáš příjde co nevidět. Tesat tudíž tisícovky na kameny vzpomínek odšedších dítek Lidu Jisroele bylo najednou poněkud „bal tašchit“ -- jaksi nadbytečné. A tak se narodil tzv. „malý počet“ – „lafak“.Tvrzení, že Židé, kteří byli odjakživa na prachy, zavedli „lafak“ jenom proto, aby ušetřili náklady za kameníkovy služby logicky neobstojí už proto, že „výměnou“ za jedno „he“ (označující pětitisícovku) nechávají najednou tesat znaky tři – lamed, pe a qof…
Najdeme-li tedy na *macevě „lafak“ a před ním nějaká ta taw a qof jsme zcela spolehlivě u roku úmrtí. Ovšem hebrejského a podle malého počtu. Jak se dostat do patřičného gregoriánského roku? Připočtením 1240 (let.)
|
lafak
|
heb. rok
|
dešifrace
|
obč. rok
|
|
qpl
|
dlqt
|
534
|
1774
|
|
qpl
|
crt
|
660
|
1900
|
|
qpl
|
gcst
|
763
|
2003
|
Zbývá ještě přistoupit na dvě další skutečnosti a pak už vročení nápisu nelze nepoznat.
a/ „židovský silvestr“ se s občanským nekryje.Tzv. narozeniny vesmíru a doslova "hlava" anebo počátek cyklu, od kterého se odvíjí řada náboženských skutečností – heb. roš ha-šana (nesprávně = židovský nový rok) připadají vždy na podzim předchozího „občanského“ roku.Roš ha-šana 5763 jsme ku příkladu slavili již 7. září 2002. V předchozí tabulce by tedy správně měly být uvedeny roky:1773/4 ; 1899/1900 a 2002/3.Jak z tohohle ven si vysvětlíme v kapitole kalendářní den.
b/ I *lafak má také své „plene“ (plný zápis zkratky) a své "zkratky".
|
„lafak“
|
rok
|
kal. den
|
den týdne
|
vstupní sdělení
|
|
לפק
|
תקלב
|
יב אלול
|
יום ג
|
נפטר ונקבר
|
-------------
