2L-23 – Elihu Hamburg /1790/
Sem uložili *gaona, předsedu rabínského soudu, učitele a rebbe Elijahu
Hamburga ...
Andělé nebeských sfér, trpce zanaříkejte, oči vaše zakaltež ze slzami
(neboť) se ukončila (cesta) zb-žného a věrné vůdce naší obce, hlavy rabínského soudu. //
... A vstoupil Eli u vichru do nebe opustiv svět podléhající Soudu
zanechav nám jen křeče obav a ustrašeného chvění,
zpustošena zůstala Svatyně naše *) Thr 2:7 ; zahašeno světlo v Jisroeli,
záře očí našich a vidina lepších časů,
(totiž ten) jenž nám svým přečistým a jasným slovem svítil (na cestu)
a zahrnoval nás vší svou prozíravostí, moudrostí a soudem.
Nesčetní se žíznivě napájeli vodami jeho učení
a kořením jeho skutků, převzácným jako nejdražší oleje z myrhy a myrty.
Leč nestačili jsme se kochat jejich vůněmi dostatečně.
Živý a Svatý si ho z prostředku našeho shromáždění vzal v polovině jeho dní
prvního dne po sobotě 14. dne měsíce menachem 550 našeho počítání.
Tak odešel ten, jenž nám byl po celý svůj život rozkoší.
Kéž nás při vší troufalosti nepostihne další rána
------
Komentář: Typický epitaf vrcholného baroku. Dobu jeho vzniku prozrazuje nejen nádherný dekor náhrobku, ale také kompozice epitafu. Plná „barokně“ prokombinovaných narážek na biblickou a talmudickou literaturu, předpokládajících dokonalou znalost liturgie i symbolů. Již samotný úvod epitafu : „Hen arale ca´aku … ve třetím řádku, je zb-ožným Židům dobře známou parafrází obratu arale avirim, (tj. Andělé nebeští), který zase vychází z komentářů k Ezechielovu proroctví, konkrétně dvaatřicáté kapitole – kde je ovšem řeč o neobřezaných (*arelim; psáno s *ajin nikoli s *alef). Další překvapení nacházíme hned na konci téhož řádku, kde autor epitafu (kvůli pokračování KRYPTOGRAMU av bejt din = předseda rabínského soudu) sice parafrázuje známé verše z Pláče Jeremiášova, jež se často užívají při zmínkách o smrti zesnulého, ale namísto klasického *chašku (= potemněly, zakalily se oči naše) jak je nacházíme v Jeremiášově Pláči, volí obrat *dab, přičem znaky *alef a *bet (av = otec, předseda) jsou kryptogramicky zvýrazněny.
Následující řádek parafrázuje zázračné Eliášovo nanebevstoupení /2Kr 2:11/ a koresponduje tak nejen se jménem zesnulého, ale vlastně s veškerou tradicí, jež se právě k tomuto proroku (jakožto předchůdci a věčnému průvodci a přímluvci lidu Jisroele) váže. A opět závěr téhož řádku – obrat „svět podléhající Soudu“ – netradiční, protože respektuje záměr autora dosáhnout kryptogramu po obou stranách nápisu. Prorok Eliáš je ke všemu bezprostředně spojován také s šabatovým klidem, přičemž smrt je v judaismu chápana jako harmonizující zklidnění, jakýsi trvalý šabat.
Výraz *šabac (= křeče obav) se v Písmu objevuje pouze jedinkrát a to v souvislosti se smrtelnou úzkostí krále Saule /2Sam 1:9/. Hledat v tom nějaké hlubší souvislosti by nás mohlo svést na scestí hypotéz, faktem zůstává, že ambice skladatele nápisu byly bezesporu skutečně veliké.
Řádky 7 – 10 jsou „barokní košatostí“ doslova nabity. Vše je konstruováno na symbolech, k nimž je Slovo B-ží přirovnáváno, Tedy ke světlu, ohni a živé vodě (mimochodem k trojici pra-elementů!!!). Autor začíná další parafrází Pláče Jeremiášova /Thr 2:7/, pak se obratem *zahašeno světlo v Jisroeli dopracovává k opisu dalšího váženého a čestného titulu chasidských mudrců (= *gaonim) totiž právě k titulu „Světlo v Jisroeli“, ale vzápětí tyto narážky vztáhne také na obecně známé verše : … svíce nohám mým jest Slovo Tvé /Žalm 119:105/ a zároveň také Vždyť *micwot (přikázání B-ží) jsou světlem a vyučování osvěcuje, domluvy a ponaučení jsou cestou k životu /Př 6:23/ …
Určitě ne bez záměru je i trojice prozíravost – moudrost – soud… v desátém řádku. Na základě této trojice je budován celý etický spisek Pirkej avot a podle tradice dokonce všechny vesmíry…
Tóra jako voda je další v *judaismu obecně platný symbol. přichází z výše a dává ožít všemu na zemi, dává vzrůst chlebu a udržuje život. Nadto se tu setkáváme s jemnou narážkou na moudrost učenců, podle slov Písma : Rada v srdci muže jest voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí…. /Př 20:5/
Dvanáctý řádek se svým obratem *rokeach maase rokeach šemen mor we-hadas dosl. „důmyslně ztlučeným kořením skutků, vysoko nad nejvzácnější oleje z myrhy a myrty“ znovu hlásí ke tradici. - k mystické pasáži liturgie týkající se *ketoret. . Týká se konkrétní části židovské liturgie, která se věnuje otázce obětování kadidla na původním chrámovém oltáři. Sloup kadidelného dýmu odděloval *svatyni od *svatyně svatých a podle tradice smiřoval případný hněv B-ží. . Autor nápisu chce naznačit, jak mnoho kroků pro zdar a prosperitu obce (dým kadidla usmiřující vrchnost i rány osudu) Elijahu Hamburg asi podnikl. Stejně tak atributy (myrha a myrta) prozrazují vznešenost a „rituální připravenost“ k chrámové službě.
Celý nápis končí nikoli obvyklým Budiž jeho duše vevázána… ale velice překvapivým: Kéž nás při vší troufalosti (H-spodine,)nepostihne další rána. Hamburg byl člověk vlivný a pro svou obec prospěšný. A i kdyby ne, tradice učí: Zánik každé lidské bytosti je zánikem celého jednoho vesmíru ..
Oboustranný kryptogram: Ha-gaon mh´wrr Elijahu (pravá str.) – av bejt din d-kan Boskowitz (levá str.) hlásá: Duchvní kníže, učitel a rabín, rebbereb Elijahu – předseda rabínského soudu zde (arameismus) v Boskovicích.
Hebrejský přepis :
פנ הגאון אבד מוהרר אליהו
האמבורג
הן ארלי צעקו מר ועיניה דאב
גמיר חסיד ופס נאמן והרב הבית
אלי עלה בסערה מעלמ* הדין
והאחז לנו שבץ פחד ורעד
נאר מקדשנו ונר ישראל ידעך
מאור עיני ראות באספקלריא
המאיר האמריו זקוקי ובחירים
ובכל מדע וחכמה ודין הורב
ראבים שתו מימי תורתו בצמא
רקח מעשה רקח שמן מור והדס
אבל לא זכינו לטעמו כל סיפק
לקח לו אל חי בחצי שנ* מקהלתינו
יום א יד* למבי תקז* למנינינו
הבא יהיה לנו למליץ בעד כל חי
אל יהיה ביועוזינו שום פרץ
