Jak překládat hebrejské náhrobní nápisy? Doslova? Aby si přišli na své především (někdy poněkud rigorózní)  vědci, hebraisté a genealogové, které zajímají především informace, informace a zase informace? To pak stačí pouze excelová tabulka, jakýsi telefonní seznam s patřičnými kolonkami (tak jak je nacházíte u nás na Kešetu v oddělení *Hřbitovy pod tlačítkem *katalogy – anebo přímo v databázi. K čemuž zhusta také dochází. To je naprosto v pořádku, protože genealog anebo konzervátor informací míří svým srdcem k datům. Chce pomoci zájemcům o epigrafiku anebo přes několik generací „naředěným“ potomkům najít a identifikovat ten správný hrob a předpokládá, že dotyčný se epitafem pokochá po svém.  To se ovšem také můžeme dočíst (a skutečně jsem to viděl !!): Zde leží stařena  . . . Jenomže já nevěřím, že někdo ukládal do hrobu svoji babičku a maminku  s tím, aby si potomní generace v první  řadě vybavily některé postarší občanky z pohádek, zpravidla s černou kočkou na rameni . . .

 Kam se ale ztratí kouzlo *jidiškajt ? A co vůbec čtenáři poví sdělení, že zde leží jednoletá ovečka /jak se uvádí v jinak vzácně udržovaném Dřevíkově/ ? Nanejvýš  to, že si  někdo své dítě  natolik zamiloval, že je něžně nazývá ovečkou. Že ale jde zároveň o vazbu anebo parafrázi neposkvrněných obětních beránků z každodenní chrámové a později liturgické praxe, to už může zůstat utajeno. A co si počít se všemi parafrázemi biblických míst?

Klasická vstupní fráze „iš tam we-jašar“ bývá tradičně překládána podle zdrojového textu tj. z knihy Jobovy. (2:3) – A tak se v překladech dočítáme „muž prostý a upřímný“. To ovšem není zcela košer. Toto „prostý“je de facto klasickým  „přebásněním“ bez patřičné znalosti souvislostí. Překladatel vycházel z kralické verze Joba a obrat „sprostný“ mu připadal poněkud archaický.  Nicméně hebrejské „tam“ znamená především dokonalost, dokončenost. Kdo je ale během své pouti tady dole bez přešlapů? Pak se ovšem nabízí spíš ekvivalent „bez úhony“, který mj. uvádí dokonce i tzv. ekumenický překlad tohoto Jobova biblického verše.

Navíc,  sama logika se vzpírá ve chvíli, kdy tento „prostý /sprostný“ člověk byl zároveň vynikajícím učencem, Světlem exilu a  hlavou náboženského učiliště.

Podobně málo důsledně se zachází s obratem „zaken“ – podle slovníků „stařec“.  Rozhodně nezaškodí uvědomit si, že  původní význam tohoto hebrejského slova znamená bradu. Poté teprve bradu vousatou (onu bradu, kterou sledujeme v důvěrně známých úslovích: při vousu Prorokově, neraď ještě ti nebylo padesát – Abrahamových padesát – a nebyl jsi v Rusku). A náhle je onen „stařec“ (zaken) spíše člověkem zkušeným (i kdyby holobradým) –  ačkoli nikdo nepopírá, že zkušenosti se skutečně zúročují přededevším s věkem..  A opět  - najdeme epitafy, kdy takový „zaken“ umírá v polovině svých dní, doživ se pouze třiceti let…  Stařec ve třiceti? ...

 A to už  tady raději vůbec nehovořím o židovské zálibě ve zdvojování výrazů  a  občasných slovních hříčkách /mufla u-muflag, zaka u-vara, ha-naala we-ha-mromam, nadiv we-kacin .. apod. - jimž se věnujeme jinde/; Jen na okraj výraz *ha-na´ala, v sobě rozhodně nese kořen *ala (vystoupat, povznést se). Otrokář, tedy otrocký překladatel má možnost vybrat si variantu nifalového "tlumočení" buď vznešený anebo povznešený. Pokud tedy nechce překládat kuriozně (a ne tak docela výstižně) přes obuv - např. "szul svoji pozemskou obuv"/od kořene na´al = bota, střevíc/ ... Ha-naala může znamenat  jak „ toho kdo se povznesl (již zesnulého)“ tak, „vznešeného“ (samozřejmě duchovně). Tady už je zapotřebí řídit se citem.  Klíčovým vodítkem při překladu epitafů je láska. K životu, k zesnulému a k Tóře. . .

             Většina  knižně vydávaných prací to řeší jednoduše poznámkovým aparátem.  Vzhledem k tomu, že databáze Kešetu má zhruba 150 tisíc položek, z nichž každá sleduje dalších cca 18 ukazatelů, věnovat se  u každého epitafu navíc ještě  i poznámkovému aparátu by si vyžádalo přinejmenším tým spolupracovníků a několik lidských životů. Ambice Kešetu jsou ale jiné. Zpřístupnit ojedinělost, poezii a krásu českých a moravských židovských hřbitovů a napomoci jejich fyzické záchraně (dokud ještě je co zachraňovat !!!). Proto na některé hojněji se vyskytující výrazy upozorňujeme  v oddělení *pomůcek  a poznámkami doplňujeme pouze ty epitafy, které publikujeme pro potřeby studentů epigrafiky. Leccos se také můžete dočíst i  v komentářích zpracovaných samostatně k jednotlivým lokalitám.

             Do roku 2007, kdy Kešet ještě velice úzce spolupracoval se Židovským muzeem v Praze, bylo zapotřebí toto „schizma“ řešit s respektem k oběma hlediskům. Od tohoto okamžiku dále smíme pracovat svobodněji a také překlad začíná být volnější. Ujišťujeme vás však, že vždy respektujeme původní obsah,  aniž bychom se dopouštěli „přebásnění“  ať už z určité manýry, snahy o originalitu za každou cenu anebo naopak z nejistoty, co tím chtěl autor říci.           
==============================oooo