2r-33 -- Esterl Kaempfe /1803/
Její duše odešla prvního dne po sobotě dne 19. adar 563 malého počtu
a sem pak vložili
bezúhonnou a svými skutky ctnostnou bytost,
jež konávala milosrdenství a soud, kam se jen obrátila,
a nejinak se chovala i ke svým nejbližším.
Celý svůj život prokazovala milosrdenství, jak učí Zákon,
ze svého sousta rozdávala chudým a nuzným,
vzorná manželka, opora a chlouba (nejen) chotě svého
(ale) stejně tak svých dítek, nevěst a zeťů.
Aj vyslán bylť posel /...../
aby ji doprovodili a bez otálení uvedli do Zahrady.
Taková byla paní Esterl, dcera
reb Davida Kaempfeho (blahé památky) z Kounic.
Komentář Náhrobek je zajímavý především svojí symbolikou – mušlovým motivem nápadně připomínajícím „moravskou“ orlici. Z textového hlediska zaujme především zmínka o jejích charitativních skutcích, vzorném plnění manželských povinností, hojném počtu potomků a pověsti dobré tchyně. A především desátý a jedenáctý řádek, který může být docela dobře narážkou na prv 25:13 -- Jako sprška chladivého sněhu v rozpáleném čase žní je věrný posel pro ty, kdož ho posílají, neboť občerstvuje duši svých pánů -- s jistotou to ovšem tvrdit nelze, protože právě část desátého řádku je částečně porušena a jen velice těžko čitelná.
Z historického hlediska je výzvou zjistit, zda kounická rodina Kaempfe patřila k významným dynastiím učenců a *cadiků, anebo zda se v tomto případě setkáváme s rychle osvojeným příjmením. (Uvědomme si, že povinná příjmení jsou Židům přidělována teprve na samém sklonku 18. století a náhrobek paní Esterl je datován k roku 1803.) -- (Vzhledem k poněkud netypickému jménu – na rozdíl od Schwarz, Klein, Weis apod. lze víceméně uvažovat spíš o tom, že rodina Kaempfe byla v židovském prostředi již „zavedenou“ – věhlasnou – rodinou.)
