|
Sekce III. a IV. se mohou na první pohled (snad s výjimkou drůzy barokních klenotů nahloučených okolo stély věhlasného rebbe Machcit ha-šekel – dnes, žel, z valné části silně erodovaných, již najdeme v bezprostřední blízkosti trosek tzv. ohelu, hřbitovního domku, který sloužil pro výkon obřadu Ciduk ha-din) zdát méně zajímavé než předchozí první dvě sekce. Bylo by však chybou je opominout, protože právě v těchto místech lze nalézt cellu řadu dnes nejstarších vložení (pohřbů) zde v Boskovicích.
Nejstarší náhrobky z raného počátku 18. a z konce 17. století poznáte snadno. Mají zde v Boskovicích svoji vlastní „typologii“. Vždy se totiž jedná o masivní čtvercový kámen s jednoduchou symbolikou „ustrojené Tóry“ – tj. oblouk nezřídka doplněný dvěma dekorativními „granátovými jablky“ Vždy jen velice lakonický nápis obsahující vlastně jen nejzákladnější data a údaje a obligatorní modlitbu: Budiž jeho (její) duše vevázána do Svazku Života – nicméně datačně se dostáváme poměrně velice hluboko. Uvádím jen namátkou některé z nejstarších hrobů: 3d-27 /1705/; 3f-24 /1717/; 3g-44 / 1699/; 3n-48 / 1708/; 4aa-04 / 1701/; 4b-06 / 1707/; a další.
Stejně tak lze v sekcích III. a IV. narazit i na kamenická veledíla a textově pozoruhodné nápisy. (Hroby 4l-28; 4o-29; 4p-03; 4p-04; 4rz-13; 4s-07 a 4v-16).
Poměrně hluboká datace jednotlivých dochovaných hrobů v sekcích III. a IV. nás staví před další otázku – příběh – jak se vlastně „dispozičně“ boskovický hřbitov vyvíjel? Vlastnila židovská obec v Boskovicích původně právě jen onen nejstrmější a nejhůře obhospodařovatelný úsek dnešního hřbitovního srázu (což by bylo celkem pochopitelné, protože nejhorší zemědělská potažmo lesní půda bývala také nejlevnější, a halachické předpisy trvají na tom, že statut řádné židovské náboženské obce si vyžaduje také zřízení Domu věčnosti – jinými slovy, nelze se modlit a vnést svitky Života do modlitebny anebo synagogy, není-li pamatováno na ty, kteří se cestou vší země odeberou do svého Světa… Ale prvních deset dospělých, kteří by mohli vytvořit minjan – povinné kvórum k přenášení Přímluv – nezřídka příliš velkými finančními prostředky nedisponovalo.) Aanebo je někde pod sekcí II. původní nejstarší hřbitov, z dob ještě před rokem 1690, který byl, tak jak je tomu zvykem i na jiných židovských hřbitovech v Čechách a na Moravě včetně pražského Josefova a věhlasného Mikulova, kdy byly staré hroby zavezeny dostatečně vysokou navážkou a pohřbívání probíhalo v patrech nad původními hroby?
Na to by mohl vedle listinných pramenů odpovědět také případný archeologický průzkum části II., což však do jisté míry koliduje s halachickými předpisy. Lze jen doufat, že archivy promluví…
|
