Úvodem: Poprvé jsme ho poznali při našich cestách Kaiserwaldem – při práci na dokumentaci Mariánek a Dürmaulu. Tehdy nám byl průvodcem Jindra Horáček. Je to krásný odlehlý hřbitůvek, dnes v velice slušné kondici. Světlo je celkem laskavé – lze pracovat a fotit brzo dopoledne a pak od raného odpolední téměř až do večera. Kratičkou virtuální prohlídku si můžete „ochutnat“ v nepříliš dobrém rozlišení na youtube : (Sběratelé si ho mohou stáhnout při troše trpělivost – cca 15 minut „ládování“ v daleko lepším rozlišení z tohoto prolinku : http://www.lamedwaw.org/phpBB2/viewtopic.php?t=247 Hřbitov byl dokumentován ve spolupráci a na základě pozvání Lukáše Svobody v době (tj. v roce 5769) kdy pracoval pro Karlovarské muzeum a který sleduje osudy zdejších židů cestami matrik. Lze tedy předpokládat, že z jeho pera povstane další samostatná studie, kterou s autorovým svolením rádi zveřejníme tady na chewra-webu.
Zajímavosti : Hřbitov je milován a udržován. Kým, to vědí jen andělé, ale plocha je vyčištěna od listí, od popadaných suchých větví - prostě uklizeno. Ta laskavá ruka jinověrce je tam zřetelně vidět. Obecně vzato, krajina nedaleko kdysi „imperialistické“ hranice je jaksi „vyklidněná“. Pozor neplést se slovem „vylidněná“. Právě naopak, tedy – a to se podepisuje právě i na stavu židovských hřbitůvků – možná tako proto, že leží odlehle od dědin a obcí, které jsou samy z pohledu moderního uspěchaného člověka odlehlé. Nikdo tady žulové náhrobníky příliš nekrade a také jako skládky se tyhle kapesníčky poklidu dvakrát nehodí (je to s kolečkem smetí přeci jen z ruky), a tak na zdejších hřbitovech od Drmoulu až k Tachovsku dochází k dokonalému naplnění Pokyn nebes : „Navrátíš se do země (do prachu), ze které jsi byl vzat …
Určitě došlo k rozšíření hřbitova, protože nejstarší pohřby nacházíme zejména v srdci toho nepravidelného trojúhelníčku uprostřed polí. Nejstarší zachycená datace odpovídá roku 1821, nejmladší pak roku 1900. Ne-li, pak byla hrobová místa „osazována“ tak, jak postupoval čas a jsme tak svědky existence „rodových parcel“. To, co dosud hlásá světu o osudech zdejších židů však má tak jako tak své podmanivé kouzlo.
Text a jazyk : Odpovídá charakteru hřbitůvku, tj. způsobu života zdejších žídků: „Moc toho nenamluvíme, ale život je krásný …“ - jinými slovy, sofistikované epitafy tu nenajdeme. Puls života a *bitachon, jak se po hebrejsku říkává důvěře a smíření, zaslechneme, vidíme a cítíme v každém ze svatých znaků na těchto žulových, místy už hodně zvětralých macejvách…
U náhrobku nr. 16 krásná *patra la-chazot be-noam Kel u-lebaker be-hechalo ( ) tj. povznesla se na Výsosti – aby mohla patřit na nádheru Vznešeného a navštívit jeho Paláce … - Příliš se neliší od těch standardních, ale málokdy nacházíme onen dodatek – le-baker be-hechalo … (tj. navštívit velesvatyni v oné zaslíbené Zahradě, tam poblíž nejvyšší jezivy – což je rozhodně větší poezie než latinkou psaný vzkaz : Dein wird des Himmelshöhen ewige Seligkeit und Ruh ! );
Každého asi nejvíc zajímají příběhy. Příběh Bejly Sichl je lidský. Bolavý, ale lidský (viz pdf soubor – highlights - nr. 22) Zaujme i po textové stránce málo užívaným obratem acvonejha ašer matu bah ( ) tj. soužení, která ji ujařmila a v kterých si „samozřejmě“ nikdy nepostěžovala…
Bolesti a nemoci se nevyhnuly ani paní Babette Glaser, kterou sužovaly – jak praví macejva - přes 38 let a přesto si nikdy nedovolila ten přepych jobovské otázky, kdyby bylo B*ha, tak proč … A proto jí tu byl vztyčen žulový pomníček. Dyť ona sama se již kochá Nádherou Krále (Text najdete také v pdf souboru – nr. 24 );
Málo obvyklá je také *petira u nr. 25 - Ad še-jeorerah Chaj ha-Olamim ( ) - až do chvíle, kdy ji probudí Chaj ha-Olamim – tedy Věčný dárce života - Životní princip všech vesmírů …
Podívejme se full-text náhrobku rav Moše Glasera. – Nr. 29
Jeho dnové nebyli početní a ke všemu ne příliš dobří,
protože jeho žena byla upoutána na nemocenské lůžko,
takže (rav Moše) byl nucen trmácet se a nechat se najímat za mzdu
léta a léta, aby opatřil prostředky na domácnost.
(Proto mu) jeho syn Becalel zbudoval tento pomníček,
aby se (na otce) nezapomnělo (dosl. aby mu bylo *učiněno jméno)
a aby měl mezi hroby svých předků stejný podíl
a tím i příležitost (byl hoden) patřit na Nádheru Vznešeného ...
To je zde na Šitboři další ze zajímavostí. Nejen tento epitaf jakoby naznačuje skutečnost, že mít svoji „korunu cadiků“ – svůj vlastní kamínek – macejvu znamená jakési „bonusové body“ pro pobyt tam „Nahoře“. Ale, prosím, pozor, nenechte se zavést představou, že zbudování macesy je cosi jako forma odpustků.Vždyť žijeme v těch, co přicházejí po nás. Samotný kus kamene nikdy nic nezachrání. Jde o vzpomínku a o pohnutku, jako ostatně vždy a všude.Jediný výskyt oblíbeného Ha-neehavim be-chajejhem ( ) nacházíme na jinak poměrně zkorodovaném náhrobku nr. 39;
Náhrobek rav Jonase Herze /1851/ - nr. 45 najdete i s komentářem zde :
Nr. 47 - Náhrobek Chajjima Kohna /1855/ jako jeden z mála zde na Šitboři obsahuje také kryptogram jmén Chajim. Jeho epitaf a překlad nápisu najdete v pdf-souboru. S největší pravděpodobností se jedná o reprezentanta obce, jak naznačuje narážka : „Po celých 18 let býval oddaným sluhou své šitbořské obce a tím, kdo pro ni usiloval o lásku spravedlnost…“
Nr. 51 - Tato *macejva je „Korunou spravedlnosti“ paní Chavy (1858) – tedy biblické Evy - a stejně jako pramáti Eva i paní Chava je parafrází nazýváná „mátí všeho živého“ …
Náhrobek rav Rejzl Schneiderové /1899/ - nr. 45 najdete i s komentářem na videu : (od stopáže 4:50)
