Projekt KEŠET
 

 

318 – Židovský hřbitov v Turnově
 
Popis hřbitova – Až do února 2007 bychom v souvislosti se založením hřbitova uváděli formulaci: Hřbitov byl podle dostupných písemných pramenů založen nejpozději ve druhé polovině 17. století, ale předpokládá se, že ještě před ním sloužil židovské obci v Turnově a obcím v  širokém okolí hřbitov starší. Kde se nacházel ten, je však nejisté
Nicméně díky skutečně excelentní spolupráci s Mgr. Pavlem Jakubcem, členem badatelského týmu pracovníků archivu v Semilech a především dokonalým znalcem listinných pramenů k dějinám židů v Českém ráji, můžeme diky jeho archivní a badatelské práci citovat jeho upřesnění / stanovisko: Zápis v knize kontraktů, kterým čtyři místní (a evidentně noví Židé) kupují pozemek je datován 30. zářím 1625. (pozn. touto barvou označujeme všechny doplňující poznámky, které nám pan Pavel Jakubec laskavě poskytl;)
 
Dnešní je situován de-facto v městské zástavbě (ačkoli v době svého založení a ještě dlouho potom stál za hranicí města, protože tzv. „Dům s hradišťskou branou“ stál asi 300 blíže směrem k městu). To má svoje výhody i nevýhody. Lidičkové proudící do nedalekých supermarketů působí zčásti jako prvek veřejné kontroly, tj. mohou být zárukou minimalizace hanobení a poškozování hřbitova (anebo také jeho němými svědky), z druhé strany se však stávají trvalým zdrojem nedůstojných (byť titěrných) odpadků, které se prostě jen tak odhodí přes nízkou zídku kamsi na „židák“. Lokalita však má svého stálého správce, takže sběr a odvoz odpadků je víceméně korigován. (A abychom byli spravedliví – až na zmíněné skutečnosti je hřbitov celkově ve velmi dobré kondici!!)
Je republikovou a snad i celosvětovou raritou tím, že přes něj vede těleso silničního mostu (foto-01). Na jednu stranu buďme jen rádi, že se papalášská zvůle v příslušných letech spokojila jen tímto monstrózním řešením, hřbitov také mohl „zařvat“ úplně, nicméně stavební práce a navážka ponechaná na ploše hřbitova pod mostem a v jeho okolí proměnily hřbitovní prsť v totálně neplodnou (snad až antibiotickou) vrstvu, kde se neujme nic přirozeného. Prach je přeschlý, žádná rostlina nemá šanci zakořenit a rozstříkaná betonová kaše také hrubě porušila čitelnost některých macejv. (foto-02).
 
Odhadnout stavební vývoj hřbitova lze jen přibližně. Nicméně podle dat získaných provedenou dokumentací byl zcela prokazatelně rozšiřován na obě strany. Jeho rozšíření (směrem od městského centra dozadu) je patrné i z typologie macejv, na rozšíření směrem k městu poukazují mj. i náhrobníky vsazené do ohradní zdi. Jedná se o celkem osm náhrobníků z let 1812-1847, které jsou však do zdi vsazeny „napřeskáčku“ – tedy prokazatelně jde o náhrobky uvolněné, které byly vsazeny do zdi v rámci minhagu (pravidla) – „s neidentifikovatelným náhrobkem je nejlépe „do zdi(foto-03). Připustíme-li, že tyto náhrobníky sem byly vsazeny teprve během stavby mostu (což je také jedna z pravděpodobných možností), svědčí o rozšiřování hřbitova oběma směry dále kamenický rukopis „prvních“ (ale de facto poslední řad – nejblíže k městu) z let po roce 1830. Z výsledků dokumentace – datace a jmenované lokality (pokud jsou zmíněny), by se dalo soudit, že v určité fázi svého stavebního vývoje sloužila přední část spíše „přespolním“. Ovšem ani v tomto ohledu nelze vynášet nějaké definitivní soudy. Je rovněž možné, že v těchto místech byl původní vstup na hřbitov a posledních dekádách těsně před jeho rozšířením, tedy právě někdy v 80-tých letech 19.století, se začalo využívat skutečně každého místečka. Ale časová rozpětí posledních několika řad (počítáno od centra dopředu) 1823-1862; 1828-1847; 1830-1840 a 1833-1862 spolu ne-místními lokalitami svědčí spíš pro variantu „přespolních“.
Podobně se vyjadřují i listinné prameny. K rozšíření došlo prokazatelně v letech 1751 a 1845 a s velkou pravděpodobností také i mezitím. Všeobecně se uvádí, že současná budova (označovaná někdy za dům turnovské Chevra kadiša, byt správce a prostory pro hesped) pochází z roku 1800. Ovšem spolehlivý důkaz pro tento předpoklad se nedochoval. Na skice stabilního katastru z roku 1842 je situován sice na stejném místě ale v jiné půdorysné dispozici. Tatáž skica zachycuje plochu hřbitova ještě bez jeho nejmladší části– nelze tedy vyloučit, že dům ve své dnešní podobě byl postaven teprve společně s posledním rozšířením hřbitova v roce 1845.
Spolehlivě lze potvrdit dvě skutečnosti. Turnovská židovská obec zřizovala velice svědomitou Chevra kadiša – jen na málo hřbitovech se například setkáváme s naprosto důsledným užíváním eulogických zkratek za*l a zaca*l za jménem každého mrtvého včetně jmen jeho rodičů – čili i dvojí případně trojí výskyt za*l na jednom náhrobku. A lze tudíž předpokládat, že v obci přetrvávalo povědomí, kde kdo leží. Proto se zde patrně také víceméně spontánně vytvořily celé „rodinné“ parcely – datace jednotlivých vložení se na sousedních macejvách často liší o dvě až tři generace, ale to nám může být vodítkem při genealogické práci. Samozřejmě ne bez výjimek. Prokazatelně nejstarší částí hřbitova je tedy jeho centrální středová část. Náhrobky č.107 (1680/1) a zcela určitě také 114, kde – pokud by se jednalo o chronogram ( sivan „Keduša“) dospíváme až k roku 1649. (foto-04) Typologií i kamenickým rukopisem náhrobník našemu předpokladu odpovídá. Textově se také kloníme spíš k variantě chronogramu, protože – titulatura „kduša“ je bez členu, což jinak zde na Turnově u ostatních titulatur nenacházíme, a je podezřele umístěna tam, kde bychom očekávali letopočet. Aramejské tlita (třetí den v týdnu) naznačuje, že autoři a pořizovatelé nápisu datum úmrtí určitě „neodbyli“, spíš ho chtěli „porabínštit“ dost možná právě chronogramem. Zesnulá patří do slovutné rodiny, protože rodina již má své „ rodové“ jméno – Karpeles. Další důvod proč koncipovat nápis velkoryseji. Dále - není to sice ustáleným pravidlem, ale titul „kadoš“ se dával většinou židovským mučedníkům, její titulární „tečkou“ je však zkratka zaca*l nikoli hi*d . A podíváme.li se na náhrobek č.107 – i zde se datace uvádí chronogramem.
Náhrobky (většinou pískovec) jsou situovány v poměrně přehledných řadách, nápisem směrem k jihu, zatímco řady samy sledují linii východ-západ. Opět doklad, že židé v Čechách se s „tradovanou legendou“ o ukládání směrem k Jeruzalému vyrovnávali často tak, jak jim prostor získaného pohřebiště povoloval, protože před natočením nebožtíků směrem k Jeruzalému má přednost jiné – důležitější halachické pravidlo – pohodlné uložení mrtvého, jako kdyby spal
 
Charakteristika a zvláštnosti – s výjimkou onoho betonového monstra charakterizuje hřbitov v Turnově kvalitní a „rukopisně“ téměř jednotná „kamenická huť“ - Tou smutnější „charakteristikou“ je skutečnost, že hřbitov pomalu ztrácíme. Životnost pískovce není tak trvalá a řada náhrobků v partiích přechodu mezi nad- a podzemní linií již podléhá přirozené erozi. Nádherné macejvy tak začnou během nejbližší dekády samy sklánět svá těla v prach, (kam se máme tak jako tak všichni navrátit). Během našich pobytů v lokalitě jsme ale zaznamenali i sporadické snahy o restaurování některých náhrobníků. Zůstal nám pouze utajen klíč, podle kterého jim byla péče restaurátorů věnována. Celkově však stav restaurátorské péče o turnovský hřbitov odpovídá realitě panující na většině židovských pohřebišť v naší republice a organizační i finanční politice jejich správců.
Turnovský hřbitov sloužil po dlouhá léta jako „svozový“. Nepřekvapí ani úzké rodinné i kultovní vazby na nedalekou Mladou Boleslav (Bunzlau, 1782), Železný Brod (Eisenbrod alias Bredl) Nový Bydžov (Bijja, rodina Hlawatsch, 1841) anebo Liberec; Ke zvláštnostem se může řadit zmínka o lokalitách Jemnice (Jamnitz), Hejnice (Heindorf) a Frýdlant v Čechách (Mautnerovi polovina 19. století).
Do těchto lokalit v pohraničí se židé z vnitrozemí stěhují za prací zhruba od 50. let 19. století (poslední rozšíření hřbitova); Nikde však nebyla fungující židovská obec spravující vlastní židovský hřbitov (v Liberci až 1860, v Jablonci 1882). Židovský hřbitov v Turnově byl v širokém okolí jediný, proto se přílivu nových souvěrců ujali turnovští.
Například libereckou obec tvořili z velké části židé z Jihlavska, konkrétně Brtnice (Pirnitz ) rodina Bodanski) a Luka nad Jihlavou (Wiese in Maern – rodina Bauer). Další migraci pak ovlivnilo v roce 1857 otevření železnice z Pardubic do Liberce a na to navazující rozmach textilního průmyslu.
Mezi zvláštnosti a jakési „migrační“ otazníky patří hojný výskyt rodového jména Turnauer v Třešti a v Dačicích, a na oplátku jména Adler z Daschitz zde v Turnově. Dále hrob nr. 140 Elijahu Gundelfingera (foto-05), a také výskyt rodinného jména Kuh (oba původem z Libochovic) Zajímal nás důvod, proč svoje kroky skončili v Turnově. Zda jako rodáci turnovští, anebo pouze klienti nedalekého Bad Wartenberg – tedy lázní v Sedmihorkách. Díky neuvěřitelně vstřícnému přístupu pana Mgr. Pavla Jakubce ze SOKA v Semilech, se dovídáme, že právě v souvislosti s boomem textilního průmyslu přichází rodina Kuh do Železného Brodu, města, kde žádný výslovný zákaz pro pobyt židů nepanoval a odtud se připojili ke „spícím v prachu“ zde v Turnově. Předpokládáme, že turnovský hřbitov přinese ještě řadu dešifrovaných otazníků, příběhů a souvislostí, o nichž bychom vás v rámci tohoto portálu rádi informovali. (Najdete je postupem času v sekci *Otazníky popř. *Archivní prameny)
 
 
Jazyk a skladba epitafů -- Z epigrafického hlediska je asi nejcharakterističtějším znakem Turnova velice hojný výskyt eulogických dvoj- až trojverší, která často slouží i jako petira (závěrečný opis úmrtí, zmínka o odchodu výše, do Vyšší ješivy). Z celkem pěti set čtyřiceti epitafů obsahuje takovýto útvar celá padesátka. Odpočítáme-li stovku novodobých po-emancipačních náhrobníků psaných již převážně latinkou (a jen sporadicky též hebrejsky) a zhruba šedesát navýsost květnatých a dekorativních náhrobníků z let 1825 -1865, odpovídá padesát výskytů takovéhoto dvojverší z celkového počtu 380 možných - třinácti procentům, a to je už docela pozoruhodné. Těmto dvojverším se věnujeme samostatnou statí.
Několikrát je zde také zastoupen (u ženských hrobů) obrat tni le-maala mi-fri jadaj (Dejž mi, o Sladký požehnaný, tam na výsostech z ovoce rukou mých…) תני למעלה מפרי ידי - jedinkrát ve formě zkratky hrob 002 a dále 048; 056, 322, 347, 360. Z petirot. jeremiášovské oslovení – bat-ami lo techase (Ach dcerko Lidu mého, neumlkejž, nebuď k utišení) - בת עמי לא תחשה- (247); Klasická levakeš le-ješiva šel maala (Byl pozván do vyšších studoven) - לבקש לישבה של מעלה- (283); Parafráze Šir haširim: be mejtav jamaw halach wo-avar (Odešel, ztratil se mi ve výkvětu svých let)- במיטב ימיו הלך ועבר- (290); Velice slavnostní petira, dvojnásobně si pohrávající s myšlenkou Kohelet – „dokudž nezajde tvé slunce a nenastanou dnové o nichž pravíš…“, v našem případě doslovně : Rozzářil se z prostředka temnot v jasu Upřímných (jašarim) - zarach me-chošech le-or jašarim - זרח מחשך לאור ישרים- (296) … Nádherná: wajhi ha-šemeš lavo we-tardema nafla alejha (Stalo se ve chvíli, kdy mělo rozbřesknout, že na ni padla temnota…. – ויהי השמש לבא ותרדמה נפלה עליה- (350); anebo dvojice méně tradičních: Pojďte a naříkejte nad ženou, již opustil její duch jsa povolán Sladkým požehnaným – baulispod al iša azuvat rucha .. – באו לספוד על אשה עזובת רוחה- (352); resp. Ve své jarosti a mladickém rozpuku byl připojen ke svému Lidu – be-min´ara el amaw neesaf… - במנערה אל עמיו נאסף- (380);
Nechybějí ani květnatější náhrobky ani verš latinkou.Zatímco verše v latince se objevují zejména na přelomu 19. a 20. století, převážná většina macejv s navýsost kultivovanými epitafy spadá časově do dekád před rokem 1868 – datem, kdy umírá požehnaný Lejb (Leopold) Steiner, o němž matriky lakonicky prozrazují, že byl šames a Steindrucker Meister, ale jemuž vděčná obec nechala pořídit nápis:
Hier ruhet
Leopold Steiner
=o=
Zkušený a sběhlý v mišnajot i v poskim,
hilchot, minhagim a rabínských výnosech
sloužil více než tři desítky let
naší svaté obci věrně a v pravdě
a líbezně o Spících v prachu sepsal
bezpočet macejvot úderných jak zvuk šofaru
----
 
Celkově lze říci, že Turnov, je po své textové stránce neuvěřitelně kultitovanou básní v kameni „ilustrovanou“ překrásným kamenickým rukopisem. Posledními květnatnými epitafy jsou náhrobky paní Rachel Mautnerové rozené Mesticové, jejíž nápis vysoce vynáší zejména zásluhy jejího učeného a studovaného otce Jonase Mestitze (1896) a pak také nápis na hrobě paní Antonie Deutsch z roku 1901. Všem highlights se (jako pravidelně) věnujeme podrobněji.
 
Symbolika – je až na malé výjimky standardní. (O charakteristickém kamenickém rukopisu jsme se již zmínili). K výjimkám oproti standardu můžeme započítat několikrát zopakovaný výskyt symbolu tří šabatových hvězd (foto-06), který se „opisováním“ mění ve tři květiny (foto-07), dále několik skutečných klenotů (foto-08), výskyt symbolu šofaru (foto-09) kombinaci synagogální funkce šocheta a šamese (nůž a klíče) - (foto-10). Z novodobějších pak několik motivů secesních (foto-11) a také Morfinovy makovice (foto-12)
 
 
Další materiály:
Highlights
Tabulka příjmení
Studie Mgr. Pavla Jakubce
 
přineseme (bli neder a mircejhašem) v nejbližších dnech anebo časem.

[CNW:Counter] CNW:Tracker

KESHET databáze židovských hřbitovů, Kešet, židovské hřbitovy, Projekt Chewra, Čechy, Čechách, Morava, Moravě, České, Moravské, hřbitov, pohřbívání, symbolika, judaismus