Veselý začátek – smutný konec

Vlastimil Artur Polák

Psal se rok 1600 občanského letopočtu. V mrazivých březnových dnech, dne 14. adaru 5360 židovského letopočtu, slavila židovská obec v Úsově svátky Purim. Bylo to za doby velmistra moravských Židů, rabbi Davida ben Jaakova Szczebrzeszyna, zvaného *Ocar ha-serafim, který se těšil velké vážnosti a vedl *bejs ha-midraš v Úsově. Osobnost proslulého rebbe přitahovala k této škole mnoho žáků. Rebbe David vyučoval také v *bejs ha-kneset – Domě shromažďování a přímluv zb-žné obce úsovské – v synagoze.

Židovská obec, položená na východ od mohutného hradu Úsova, čítající několik set duší, stísněná do šestnácti malých a deseti větších domků, pečovala o životní potřeby velkého počtu učedníků Tóry a talmudu. Většina žáků byla velmi chudá, bylo mezi nimi ale také několik synů bohatých rodičů.

Onen den  se slunným odpolednem vlnil jako příboj v úzkých ulicích ghetta ztřeštěný průvod purimových maškar. Zapomenuta byla pro tento svátek plésání tři důležitá požehnání, jež zazněla ve staré dřevěné synagoze: al mikra ha megila  (poděkování za příležitost zahloubat se do tajemství příběhu svitku Ester), še-asa nisim  (poděkování za všechny zázraky, které H-spodin, činí) a še-hechijanu – poděkování za dožití této hodiny. Zapomenuta byla i varovná slova rebb Davida na závěr Přímluv v synagoze: „Veselý začátek – smutný konec!“

V houstnoucí sametově černé temnotě ubírali se rozvážnější muži domů, aby ještě jednou přečetli členům rodiny knihu Ester. Se vzrůstající tmou se navracel domů i rozjásaný houfec dětí, které během průvodu házely do oken domků papírové ozdůbky a smály se jako hrdličky. Jen někteří obzvlášť rozpustilí studenti talmudu se uchýlili do osamělé chýše nejchudšího z chudých - hluchoněmého nosiče vody Josefa, nalepené jako vlaštovčí hnízdo k ohradní zdi ghetta, aby zde oslavili svátek podle starého zvyku, který povoluje vypít tento den tolik vína, že nelze rozeznat zlého Hamanna od zb-žného Mordechaje.

Mladičký učedník Tóry Šaul Neustadter, syn exulanta a nejbohatšího muže úsovského ghetta, finančního poradce vládce úsovského panství knížete Karla Lichtenštejna, svými chvástavými výroky všechny překonával. Prohlásil dokonce, že půjde v tuto purimovou noc do bejs-ha-olmin, do domu věčnosti, a na důkaz své kuráže zarazí  dřevěný kolík do míst, kde se nachází rov svatého, dávno zemřelého mučedníka a rebbe Moše ha-Kodeš. Rozjaření kumpáni v silně podroušeném stavu ho doprovodili až ke hřbitovní bráně.

Tuto noc slavívají i mrtví. Rušit je v jejich reji nad mohylami je velký náb-ženský přestupek. Ledovým vzduchem březnové noci poněkud vystřízlivělý, proběhl Šaul řady náhrobků, hrůzu a strach v patách. V mrazivým závojích mlhy viděl tančící mrtvé v bílých rubáších. Ojíněné stromy a keře se pohybovaly do taktu rozpustilé písně, kterou – nastojte – hrál na skřipky před rokem zemřelý hrbatý švec Jaakov. Krůpěje ledového deště se sypaly na tanečníky, Jaakov se skřipkami se zasmál, za ním se ukázal hubený, dávno zesnulý krejčík Melechaj se štěbencem. Výskot nebral konce. Hrůzou rozechvělý Šaul dosáhl mohyly svatého mučedníka z husitských válek. Překotně zarazil přinesený kolík do rovu a mžikem chtěl zahradu mrtvých opustit. Tu ho zachvátil děs. Nemohl odtud. Nemohl se z mohyly hnout. Jako by ho tu držely čísi kostnaté ruce. Hrůza obsáhla jeho duši. Provlhlý kabát ho jako příkrov táhl k zemi. V polomrákotách slyšel kvílet štěbenec a skřipky, dokonce zaslechl i tlukot neviditelného bubínku. Pak Šaula, kterému se podlomila kolena, objal Azrael, anděl smrti. Mladík padl mrtev na hrob.

Po dlouhém čekání u hřbitovní zdi se rozjařená tlupa ve zlé předtuše rozprchla do křivolakých židovských uliček. Ráno přineslo celé obci zděšení a smutek. Reb David, provázený svými učedníky, nalezl mrtvého Šaula na hřbitově. O život ho ale nepřipravily duše zesnulých, to on sám si klínem přitloukl do posvěcené hlíny cíp svého širokého pláště…

(z knihy Bílá paní z  ghetta, vydala Votobia 1996 – mírně kráceno)

Milovníci audiovizuálního světa  najdou tuto pohádku coby skoro-filmík  na trubce a členové skupiny chewra i na bůčku ...
Film vznikl pro potřeby Respekt a tolerance - vynikající sajt.