Židovský hřbitov ve Spomyšli
Popis hřbitova. Situován poměrně odlehle od obce, na návrší. Tvořen jakoby dvěma „patry“, starším (níže směrem k obci) a novějším haskalovým. Haskalové náhrobky z valné většiny vyvráceny, ale dosud čitelné.
Nejstarší částí hřbitova je zadní dolní část. Kde nacházíme náhrobky již z roku 1720, 1721. Pak došlo k rozšíření hřbitova směrem dopředu (zde jsou uloženi mj. členové Chevra kadiša – většina vložení pochází převážně z poloviny 19. století) A zhruba rokem 1832 je „datována“ na náhrobku 118 jenda z prvních macev „horního“ patra haskalové části.
Hřbitov je ve středně dobré kondici. Ze dvou set sedmdesáti osmi dochovaných macejv anebo jejich zbytků je čitelných pouze 160, asi polovina ze zbývajících 118 leží lícem dolů; V roce 2005 jsou na hřbitově stále ještě patrny stopy předchozí údržby a péče. Zdá se, že není ani terčem „stezek odvahy“ a milostných dostaveníček omladiny. Díky tomu, že v jeho bezprostřední blízkosti není žádná zahrádkářská kolonie, nestačil se proměnit ve skládku.
Jisté riziko představuje přítomnost akátu, typického pro zdejší krajinu. Nebude-li hřbitovu věnována náležitá péče a údržba, může zde akát přebujet.
Charakteristika a zvláštnosti: Asi nejcharakterističtějším znakem tohoto lesního hřbitůvku je jeho literární „sláva“. Jedná se totiž o políčko života všech skutečných hrdinů Rakousova půvabného dílka „Vojkovičtí a přespolní“ známého především užším souborem povídek „Modche a Rezi“. Marně jsme doufali, že zde najdeme ležet dokonce i Nacíčka Friedů z Kozarovic, je dost možné, že jsme na jeho macevu skutečně narazili -- ale s jistotou to potvrdit nemůžeme. Rakousův život totiž obsahuje oblouk /1862-1935/ a zmíněné povídky vznikaly v letech 1885-1926. „Naše“ Friedy jsme nalezli pouze dva, oba s datem vložení k roku 1810 ale žádný Ignatz ani Jicchak. (Všechna vyskytující se příjmení najdete v připojené tabulce.)
Druhým rysem je poměrný „pořádek“ v rozmístění macev. Doložená vročení dokazují zcela zřetelné ukládání ve hřbitovních polích. Zhruba po čtyřech až pěti paralelně ubíhajících řadách. Odzadu a zleva nacházíme vždy v každé „řadě“ nejnižší (nejstarší) dataci vždy zhruba tak čtyři řady na jednu generaci. Směrem doprava se pak letopočty zvyšují. Haskalová část je poněkud méně „důsledná“ – lze předpokládat, že v polovině 19. století se již ujal zvyk zakupoval celá „rodinná pole“, ale rámcově vzato původní „zasedací pořádek“ hřbitova je nadále repsketován.
Třetí zvláštností je poměrně vysoký počet „svozových obcí“; hřbitov sloužil řadě lokalit na okolí. A vysoký výskyt členů Chevra kadiša. (viz tabulky)
Jazyk a skladba epitafů: Rámcově lze prohlásit, že jazyk (zejména hebrejština) odpovídá době založení a dalšímu historickému vývoji hřbitova.Na zajímavé titulatury a méně obvyklé obraty upozorňujeme v sekci highlights, nechybí zde ani kryptogramy, jednoduché chornogramy (nejcennější je asi parafráze 91. žalmu u náhrobku 147, ale velice zajímavá je haskalová část hřbitova. Dvojjazyčné nápisy jsou jak hebrejsko-německé, tak i hebrejsko-české a zejména naivita českých veršů se zcela shoduje s představou Rakousových „Vojkovických“. Na některé rovněž upozorňujeme spolu s náhrobky zařazenými mezi spomyšlské „highlights“. Citlivý čtnenář však kromě oné „funerální poezie“ zavnímá i myšlenkové prosaky nežidovské funerální dikce. Čím blíže k dnešku, tím řidčeji jsou dítka Jisroele připojována ke svým předkům, ale o to více se odebírají „k životu věčnému“, až je jim nakonec „země lehká“…
Symbolika: Opět obecně lze říci, že klasické symboly – dobře známé z tradice – potkáváme především v „dolní“ (starší) části hřbitova – převládají symboly kohanim, levitské soupravy a koruny dobrého jména, v polovině 19. století navíc doplněné náznakem parochetu, nechybí ani motivy florální – za asi „nejluxusnější“ symbol lze ve Spomyšli považovat obřízkovou soupravu na náhrobku 081; Většina symbolů je k vidění na fotografiích zařazených mezi spomyšlské „highlihgts“.
(4.sivan 5765)
Zbytky vstupní branky – Spomyšl 2005
