136 – Košetice
Bylo by určitě zajímavé znát detaily vzniku a fungování košetické židovské obce. Hřbitov o ní díky svým údajům vypovídá zhruba tolik, že žila a působila skromně, po selsku a víceméně jako další satelit té pacovské potažmo hořepnické. Potkáváme zde stejné rodiny i místa původu. Některé z nich se ale usadily výše na sever. (Akční „radius“ košetického hřbitova sahá až do Tučap.)
Je ale rozhodně překvapivé, že právě zde v Košeticích získáváme zřetelné důkazy o židovském osídlení této oblasti datované spolehlivě již ke konci 17. století ( viz. pohřby z let 1711 a 1728 na dosud dochovaných macejvách)
Samotný epitaf je až na výjimky skromný, obsahuje většinou jen základní data a kratičkou eulogii – čerpající většinou ze standardní nabídky (Ešet chajil, žalmy, Hiob apod.). Jediným pro tuto obec textově charakterističtějším obratem je fráze gufo mucav arca we-rošo jagia šamajima (jeho tělo bylo svěřeno zemi, ale jeho hlava, počátek a podstata dosahují na nebesa …) ;
Nejkultivovanější epitafy zde v Košeticích zanechala rodina Lachsů/Luxů. Podobně pak tesají svá rozloučení i Mautnerovi a rodina Pekarek. S příchodem osvícenství se epitafy „krátí“ a funerální dekor i zvyklosti (i zlozvyky) kopírují dobovou módu. Funerální plastika Košetic je poměrně chudičká, omezuje se pouze na několik celkově dekorativních stél a sporadické použití symbolů kohanim a levijim. U náhrobku nr. 103 zřetelná keter šem tov.
V Lesné žije několik židovských rodin, v Buřenících a Babicích zase Pickovi, rodina Hermanova pochází dokonce ze Sněti, poměrně dále směrem na severovýchod od Košetic. Jsou tu i Pollakovi z Řečice V Babicích a v Onšově najdeme rodinu Pekarek. Nejsilněji je zde zastoupena rodina Gross, Pfeffer a Mautner přímo z Košetic. V Košeticích také působila poměrně slovutná rodina Blann. (Viz link ). Najdeme také zmínku o lokalitě „Noge“ – tu nejsme schopni identifikovat. Pochází odtud rodina Grünberger.
Rodinná jména Lederer a Fluss reprezentují vlastně řemesla či způsob obživy, který židé ve zdejším regionu provozovali nejčastě. Kožedělná řemesla a obchod s draslem pro kožedělný a sklářský obor.
Většinu rodin zachycených v námi zpracovaných datech uvádí i Soupisy z roku 1793 - jsou však i jména, která dnes fyzicky na hřbitově nenajdeme (Kohn, Süss) a naopak některá, která v roce 1793 soupisy nepodchytily a tyto rodiny se usadili v mikroregionu až po tomto datu.
Pozoruhodné je také, že počátek 19. století v rozmezí let 1830 –1860 kameník anebo sofer (autor epitafu) poměrně často vůbec neuvádí rodinné jméno. Jakoby se tu buď všichni natolik znali, že nebylo nutno ho uvádět, anebo ktomu důvod jiný. Zbožnější.
Nejstarší nebo přinejmenším tu zaručeně starší část hřbitova najdeme zhruba v dolní polovině hřbitova – zejména v jeho středové části, jakoby vymezené osami bývalé márnice (ohelu). (Snímky). Později obec pravděpodobně přikoupila pruhy půdy okolo celé původní arace hřbitova. Došlo k tomu pravděpodobně v první třetině 19. století – v letech, ke kterým jsou datovány pohřby 001 až 007 a dále. Ve staré části jistě celá řada náhrobků chybí. Jistě jich valnou většinu spolkla prsť anebo čas, některé se také mohly roztrousit jiným způsobem.
Hřbitov byl po válce, v čase rudého běsu nejen léta opuštěn, ale i několikrát upravován a opravován. Na některých náhrobcích potkáváme jak stopy neumělých oprav maltou, tak i odbornější způsob jejichznovu-vztyčení, zatímco před nimi stále ještě patrný „otisk“ jejich dlouholetého ležení lícem dolů na lesní prsti.
Zpočátku byli zesnulí ukládání podle toho, jak zavelel čas, později ale vznikají jednotlivé rodinné řady. Existence Pohřebního bratsva je předpokladatelná, potvrzují ji také i epigrafické odkazy na micvot chesed wo-emet, a mj. také právě existence rodových polí.
Návštěvník hřbitova se bude také ptát, proč jsou některé macejvy situovány jakoby popsanou stranou opačně než zbývající.
Přirozené světlo pro fotoaparát – dopoledne od 10 do 13.00 a částečně také v podvečer od 17-19.00;
===oo====
Textově jsou zajímavé již zmíněné eulogie na náhrobcích rodiny Lachs/Lux, a pak také náhrobky od čísla 090 do 110.
021 – epitaf na náhrobku paní Adel Eisenwald (1851)jen tiše poznamenává – „Aby nebyla zapomenuta ani ona ani její jméno …“
026 – we-neesfa (byla připojena). Některé jazykáře může zarazit poněkud nadbytečné „we“ – doslova „a byla připojen, byl připojen – we-neesaf). Zbytečné ovšem není, ti kdo epitaf koncipovali jakoby předpokládají ono běžné – jakoby přecházející – skonal a byl připojen. (Jamat we-neesaf) …
059 – určitě zaujme líčením onoho lepšího věku či éry, jež bude časem panovat tam „nahoře“ (Vzal si ji do Paláce slávy a plésání, blaha a bezpočtu radosti …)
084 - pozoruhodný je i náhrobek 084. Dnes už nevíme, zda šlo o cílený záměr anebo se kameník pouze natolik rozmáchnul, že dataci už nezbylo než tesat z rubové strany. Navíc vše vyvedeno krásným zřetelným ale dojemně naivním kamenickým „rukopisem“.
093 – nádherný a správným způsobem lidsky patetický je také epitaf pana Šmula Chajima Grosse.
103 – Blanům se věnujeme zvlášť v sekci *Babčice
109 – Josefine Mautner (1880) – kultivovaný promyšlený epitaf s celou řadou biblických narážek – zejména z knihy Jób. Velmi netradiční obraty, jejichž použití si nevyžádal pouze kryptogram „Pesl Mautner“, ale patrně biblická vzdělanost těch, kdo epitaf skládali.
110 – jestli si to psal sám (videjjko) i tak je krásný (pajtan a chazan)
126 – Chazan (kantor) čili šlijach cibbur košetické obce pan Elihu Pfeffer je ve své eulogii chválen mj. také za to, že do svých 93 let byl vedlé své synagogální funkce stále živ z výtěžku svých vlastních dlaní a nezůstal odkázán na dobročinnosti a sociální podporu obce.
127 – haskalový obelisk (zhruba z doby osvícení – haskaly) pana Langera nese jen základní data. Přesto může zaujmout tím, komu je vlastně vztyčen. Zda pouze zesnulému, nebo i jeho vnukovi Leopoldu Goldbergerovi, který své vlastní jméno nechal vytesat poměrně nepřehlédnutelně. Faktem zůstává, že v židovské tradici je pravidlěm, že povinnost vztyčit zesnulému macejvu (náhrobní pomník) mají nejbližší příbuzní anebo dědicové. A teprve tady začíná příběh. Nebyly děti pana Langera v takové finanční kondici, aby otci macejvu pořídili? Anebo se vnuk Leo stal poměrně obmyšleným dědicem pana Lazara?
Hřbitov si také nese několik otazníků, s jejichž řešením si může vzájemně pomoci. Znalostmi, fotografiemi a prací v archivech. (Pro poskládání rodinných genealogických stromů doporučujeme pracovat i se soubory z Hořepníka, Lukavce a Pacova. Táborský hřbitov se, žel, nedochoval.)
004 - Lokalita psaná hebrejsky jako „Noge“.
005 – rabi Lejb Herš Šapiro (Spiro) z Kolína. – To spolu s číslem 001, kde je zmíněna Mladá Boleslav jakoby naznačovalo, že jsme v tomto prostory v jakési „čestné řadě“ významnějších členů obce, členů pohřebního bratrstva a nábožensých učitelů, která byla založena po rozšíření hřbitova někdy před rokem 1830.
038 – Lokalita psaná hebrejsky „Lena“ – může jít o Lesnou s kamenickou chybou, vypuštěním znaku *samech, ale také o nějakou jinou lokalitu. Děkujeme za případnou pomoc – via achabisko@]mail.com
Kompletní katalog najdete zde, ke stažení také zde (comming soon)
