259- Rabí
Historie hřbitova : Sahat do historie a na historii židovského hřbitova v Rabí je chůze po tenkém ledě. Lokální historikové mají tendenci sahat příliš hluboko, ti, co se zase nekompromisně opírají jedině o listinný pramen, zase příliš mělko, a nezřídka taky vedle. Autor příspěvku o Horažďovicích do sborníku Hugo Golda o českých a moravských židech pan Karel Němec v něm věnoval pár řádků také židovskému hřbitovu v Rabí. Zmiňuje zde, že již v 15. a 16. století bývali židé usedlí ve čtvrti Hradčany. Zde měla být také i židovská škola a modlitebna. Údajně v čísle 102, poblíž hřbitova. Pokud na Žichovickém panství anebo pro potřeby hradu Rabí nebyli skutečně usazeni již dříve, rozhodně sem přicházejí za vlády pana Půty ze Švihova. Tak významný velmož si „své“ židy mohl rozhodně dovolit. A židé zde zůstávají až zhruba do 80. let devatenáctého století, poté se obec postupně vylidňuje a veškerá agenda a později i majetek žichovsko-rabské obce přehází správně na obec v Horažďovicích. Tyto údaje přebírají a potvrzují shodně i pan Jiří Fiedler a po něm Blanka Rozkošná.
Karel Němec v Goldovi cituje z předávacího protokolu a jazyk té zprávy je krásný: Roku 1897 vybídlo okresní hejtmanství ve Strakonicích náboženskou obec v Horažďovicích, aby zajistila veškeré bývalé obce v Rabí. Jmění obce pozůstává z kostelní budovy, hřbitova, oltáře v kostele, osmi rouch starých a jednoho roucha nového, tří biblí na pergamenu, stříbrného přívěsku, dvou stříbrných korunek a dvou stříbrných ručiček k ukazování při čtení v bibli, ze 100 zl. v hotovosti na knížce spořitelní a pohledávky 250 zl. za odprodej domu čp. 100. Ještě méně toho bylo ve Slatině, kdež jediným cenným objektem byla budova kostelní, v níž onoho času (1897) žili dva úplně chudí židé. Pravda, převzat byl také oltář se čtyřmi rouchy, tři pergamenové bible, čtyři modlitební knihy a tři lustry …
Němcův zápis paradoxně potvrzuje předpokladatelné (a potvrzují to také dochované zápisy do horažďovické matrikyí), že otiž ani zdánlivě romantický hřbitůvek nebyl ušetřen zájmu lovců leštěné žuly. Dnes už tu tedy nenajdete náhrobky Simona Seidla (1889) – pouze hrob jeho dědečka Šimaona (č. 110 – nádherný epitaf), ani jeho bratra Benjamina Seidla )1899), paní Ludmily Theimerové (1894) anebo paní Barbory Lažanské (1899). Dochoval se pouze obelisk z leštené žuly patřící manželům Fürthovým ze Žichovic (1900).
Většinu rodin z konce devatenáctého století potkáváme již v soupisech 1783 a 1793. Theinerovi (Theimerovi), Jampolesovi, Ledererovi Spitzovi, Seidlovi a Fröhlichovi byli usedlí v Rábí, Arnsteinovi a Ohrensteinovi v Buděticích av Žihobci, V Žichovicích potkáme další větev Fürthů. Zajímavá je rodina Tzewi (Cvi?). Na její stopu si budeme muset ještě počkat podaří-li se vytěžit další ještě nezdigializované archivy. Že by výzva pro některého z badatelů???
Popis: Zahájíme-li prohlídku hřbitova podle schématu od Freda A. Chvátala a jeho spolupracovníků z tachovského muzea u čísla 001 až 009, dostáváme se historicky k roku 1800 a výše -- k řadě zdejší usedlé rodiny Theimer. To svědčí mj. o tom, že tou dobou už zdejší židé pěstovali pravidlo rodinných řad a polí a také, že zde spolehlivě existovala místní Chevra kadiša, což je ovšem předpokladatelné vzhledem k hist. stáří rabského hřbitova. A později také v některých epitafech potvrzeno dlátem v kameni. Vápencové macevy tzv. pošumavského typu (stejné potkáke široko daleko – od Čkyně, Janovic, Strážova až do Horažďovic a Strakonic) se honosí kvalitním epitafem, sofistikovaně komponovaným. Objevíme také první klasické symboly – hvězda, řez granátovým jablkem a květiny. (Na každý symbol se snažíme čtenáře i návštěvníka upozornit přímo v katalogu).
Druhá řada (č. 010 až 030) začíná nahoře v pravém rohu hřbitovního políčka snad nejvýstavnější maceou nejen tady v Rabí, ale i v souboru všech tří židovských hřbitový zdejšího mikro-regionu Horažďovice-Slatina-Rabí. Nádherná ukázka kamenické práce s bohatým reliéfně tesaým dekorem. N8sledují potom poměrně zvětralé kameny, které svědčí o tom, že právě tady nahoře ve svahu se dotýkáme historicky asi nejstarší části hřbitova. Dnes už nezjistíme – z nedostatku dochovaných písemných pramenů dokonce ani v archivech, zda byl hřbitov od počátku ve své původní rozloze, nebo zda došlo k jeho rozšíření. Pozorný pohled na stav i tvar jednotlivých macev, by tento předpoklad spíš potvrzoval. MJ. i proto, že první (Theimerovská) řada a pak i řady datačně ze zhruba stejného období se nacházejí právě ve spodní části hřbitovní plochy. (Tedy té, která vznikla až po rozšíření.) Poprvé se tu také setkáme s jinak pozičně usazenými macevami, které jako by směřovaly svým lícem jinam, než převážná většina ostatních. Shodou okolností, jak brzy zjistíme, jsou to většinou náhrobky žídků ze Žichovic. Od čísla 021 se však dostáváme zhruba o sto let hlouběji než jak je datovaná „theimerovská řada“ do let 1754 a výše. Hodně náhrobků zde v tomto prostoru také patří poněkud tajemné rodině Tzewi (Cvi). V soupisech zlet 1783 a 1793 se vůbec nevyskytuje, nenajdeme ji ani na Slatině ani v Horažďovicíh a hlavně ani v pozdějších letech zde na Rabí. Je rovněž neobvyklé, aby židovské rodiny v polovině 18. století měly běžně příjmení. K víceméně násilnému „vnucení“ přijetí jednak civilních jmen (Max, Emanuel apod.) a také příjmení, dochází teprve na jeho konci někdy v letech 1793 až 1796.
Zhruba stejně by se dala popsat i třetí zdejší řada (č. 031 až 051). Zde zaujme i několik dvojhrobů, zejména číslo 036, jeden vyšší a jeden nižší půloblouk společného náhrobní, jakoby rodič s dítětem. (A skutečně tomu tak je.)
A takto lze postupovat vlastně celým prostorem hřbitova. Budete-li mít dobré světlo (na Rabí se jeho nejlepší intenzity i úhlu dočkáte zhruba od 11 do 14 hodin), neuniknou vám žádné funerální symboly – levitské konvice, hvězdy, hrozen, tři hvězdy apod. Náš katalog vám pomůže poznat i obsahy jednotlivých epitafů.On-line návštěvníkům rabského hřbitova doporučujeme tento odkaz, kde si mohou jednotlivé kameny „prolistovat“ v očíslovaném fotoalbu.
Epigrafika: Ono by se řeklo, venkovští žídci odněkud ze Žichovic Co ti tak asi maí za epitafy? Tak to prrrr. Slovutná a levitská (!) rodina Theimerů – je „nositelem“ a autorem epitafů, za který by se nestyděli ani a rabínském vršku v Nikolšpurku.
Tak pevně jako opony Stánku úmluvy spojena byla
křídla jejich jednoho s druhým, aby mohli ruku v ruce
kráčet životem jeden pro druhého. A dokonce ani
Smrt neměla dost sil, aby je rozdělila. Leda jen na pár
měsíců. Jako první nás opustila ona, ctnostná a
rozhodná žena (*ešet chajil), paní Lea, dcera rav
Abrahama Schwarze, a odebrala se do svého světa
o svatém šabatu dne 4. švat. Tehdy si za ní pospíšil
i její choť, zanechav tu své syna a dceru - totiž pan
Šlomo ben Avraham Theimer. Umřel steskem dne
4. elul. Oba dva se cestami Upřímnosti ubírali celkem
68 let. Své příbuzenstvo opustili k jeho neskonalému
zármutku a bolesti v témže roce, totiž v roce 5653.
Je sice víceméně příběhem, odpovídá době svého vzniku a na někoho může působit jako běžné smuteční oznámení. Levitská rodina Theimerů je ale na Rabí usedlá již hodně dávno (znají ji soupisy již z let 1783 a 1793) a po celou dobu se podílela na duchovním životě žichovické náboženské
obce. Proto sice nepřekvapí, ale příjemně potěší, že tento epitaf ze sklonku 19. století - jen pár let před Hislneriádou se otvírá velice neotřelým biblickým odkazem. Jednak na závěsy Stánku a pak dokonce citací z Ezechielova proroctví, (ez 1:9) - Navíc v nečekaném spojení a především s láskou.
A stejně propracované jsou i mnohé další. (č. 122)
Hier ruhet
der wohltätige fromme
Salomon Spitz
gestorben am 1. Mai 1882
im 66. Lebensjahre
=o=
Sem uložili
bezúhonného, upřímného a b*habojného
pana Zalmana Spitze (budiž mu přán pokoj),
který umírá v dobrém jménu *bejt 12 ijar 5642
---
(Š) Ráno vstával, aby mohl děkovat Nejvyššímu
(l) hladovému rozdal chleba, napřáhl se k nuznému
(m) ze všeho nejvíc ale slynul pokorným duchem
(h) Nikdy nepolevil ve svém kráčení ve svatosti
(Š) U dítek Jisroele si vysloužil skvělou pověst
(p) Potokové vod řinuly se z očí
(i) onen den, kdy ho ukládali mezi hroby
(c) a celé shluky lidí vyprávěly o jeho upřímnosti
a jeho cedakot - (tanceva)
==o==
Friede seiner Asche
------------------------------------
Jeden z nádherně vypracovaných epitafů, navíc s kryptogramem: Šlomo Spitz, v ušlechtilém rytmu
a s netradičními obraty i myšlenkami
** Šachar kam le-hodot la-El eljon
** le-raev paras lachmo jado šalach la-evjon
** meod meod haja šefel ruach
** haloch ba-kodeš raglo lo tanuach
** Šem kana tov me-vanim u-wanot
** pelgej majim jardu ejnajim
** jom ašer hubal li-kvarot
** cidkato we-jišrato higidu be-mikhalot
… A to je přesně ten důvod, proč jsem přesvědčen, že číst ty epitafy a věnovat se jim do posledního písmene smysl má. I když to žere čas… Nejde totiž jen o to získat a pořídit „telefonní seznamy“ nebožtíků a ty pak „poskytnout“ příbuzným a genealogům. On je totiž v příběhu jedince život duše nás všech.(Celý katalog v PDF najdete u nás také.)
--------- zpět na seznam ----
