Perek hej      zpět /další

 

א) בַּעֲשָׂרָה מַאֲמָרוֹת נִבְרָא הָעוֹלָם. וּמַה תַּלְמוּד לוֹמַר, וַהֲלֹא בְמַאֲמָר אֶחָד יָכוֹל לְהִבָּרְאוֹת, אֶלָּא לְהִפָּרַע מִן הָרְשָׁעִים שֶׁמְּאַבְּדִין אֶת הָעוֹלָם שֶׁנִּבְרָא בַּעֲשָׂרָה מַאֲמָרוֹת, וְלִתֵּן שָׂכָר טוֹב לַצַּדִּיקִים שֶׁמְּקַיְּמִין אֶת הָעוֹלָם שֶׁנִּבְרָא בַּעֲשָׂרָה מַאֲמָרוֹת:

ב) עֲשָׂרָה דוֹרוֹת מֵאָדָם וְעַד נֹחַ, לְהוֹדִיעַ כַּמָּה אֶרֶךְ אַפַּיִם לְפָנָיו, שֶׁכָּל הַדּוֹרוֹת הָיוּ מַכְעִיסִין וּבָאִין עַד שֶׁהֵבִיא עֲלֵיהֶם אֶת מֵי הַמַּבּוּל. עֲשָׂרָה דוֹרוֹת מִנֹּחַ וְעַד אַבְרָהָם, לְהוֹדִיעַ כַּמָּה אֶרֶךְ אַפַּיִם לְפָנָיו, שֶׁכָּל הַדּוֹרוֹת הָיוּ מַכְעִיסִין וּבָאִין, עַד שֶׁבָּא אַבְרָהָם וְקִבֵּל (עָלָיו) שְׂכַר כֻּלָּם:

ג) עֲשָׂרָה נִסְיוֹנוֹת נִתְנַסָּה אַבְרָהָם אָבִינוּ עָלָיו הַשָּׁלוֹם וְעָמַד בְּכֻלָּם, לְהוֹדִיעַ כַּמָּה חִבָּתוֹ שֶׁל אַבְרָהָם אָבִינוּ עָלָיו הַשָּׁלוֹם:

ד) עֲשָׂרָה נִסִּים נַעֲשׂוּ לַאֲבוֹתֵינוּ בְמִצְרַיִם וַעֲשָׂרָה עַל הַיָּם. (עֶשֶׂר מַכּוֹת הֵבִיא הַקָּדוֹשׁ בָּרוּךְ הוּא עַל הַמִּצְרִיִּים בְּמִצְרַיִם וְעֶשֶׂר עַל הַיָּם). עֲשָׂרָה נִסְיוֹנוֹת נִסּוּ אֲבוֹתֵינוּ אֶת הַמָּקוֹם בָּרוּךְ הוּא בַמִּדְבָּר, שֶׁנֶּאֱמַר (במדבר יד), וַיְנַסּוּ אֹתִי זֶה עֶשֶׂר פְּעָמִים וְלֹא שָׁמְעוּ בְּקוֹלִי:

ה) עֲשָׂרָה נִסִּים נַעֲשׂו לַאֲבוֹתֵינוּ בְּבֵית הַמִּקְדָּשׁ. לֹא הִפִּילָה אִשָּׁה מֵרֵיחַ בְּשַׂר הַקֹּדֶשׁ, וְלֹא הִסְרִיחַ בְּשַׂר הַקֹּדֶשׁ מֵעוֹלָם, וְלֹא נִרְאָה זְבוּב בְּבֵית הַמִּטְבְּחַיִם, וְלֹא אֵרַע קֶרִי לְכֹהֵן גָּדוֹל בְּיוֹם הַכִּפּוּרִים, וְלֹא כִבּוּ גְשָׁמִים אֵשׁ שֶׁל עֲצֵי הַמַּעֲרָכָה, וְלֹא נָצְחָה הָרוּחַ אֶת עַמּוּד הֶעָשָׁן, וְלֹא נִמְצָא פְסוּל בָּעֹמֶר וּבִשְׁתֵּי הַלֶּחֶם וּבְלֶחֶם הַפָּנִים, עוֹמְדִים צְפוּפִים וּמִשְׁתַּחֲוִים רְוָחִים, וְלֹא הִזִּיק נָחָשׁ וְעַקְרָב בִּירוּשָׁלַיִם מֵעוֹלָם, וְלֹא אָמַר אָדָם לַחֲבֵרוֹ צַר לִי הַמָּקוֹם שֶׁאָלִין בִּירוּשָׁלַיִם:

ו) עֲשָׂרָה דְבָרִים נִבְרְאוּ בְעֶרֶב שַׁבָּת בֵּין הַשְּׁמָשׁוֹת, וְאֵלּו הֵן, פִּי הָאָרֶץ, וּפִי הַבְּאֵר, וּפִי הָאָתוֹן, וְהַקֶּשֶׁת, וְהַמָּן, וְהַמַּטֶּה, וְהַשָּׁמִיר, וְהַכְּתָב, וְהַמִּכְתָּב, וְהַלּוּחוֹת. וְיֵשׁ אוֹמְרִים, אַף הַמַּזִּיקִין, וקְבוּרָתוֹ שֶׁל משֶׁה, וְאֵילוֹ שֶׁל אַבְרָהָם אָבִינוּ. וְיֵשׁ אוֹמְרִים, אַף צְבָת בִצְבָת עֲשׂוּיָה:

ז) שִׁבְעָה דְבָרִים בַּגֹּלֶם וְשִׁבְעָה בֶּחָכָם. חָכָם אֵינוֹ מְדַבֵּר בִּפְנֵי מִי שֶׁהוּא גָדוֹל מִמֶּנּוּ בְּחָכְמָה וּבְמִנְיָן, וְאֵינוֹ נִכְנָס לְתוֹךְ דִּבְרֵי חֲבֵרוֹ, וְאֵינוֹ נִבְהָל לְהָשִׁיב, שׁוֹאֵל כָּעִנְיָן וּמֵשִׁיב כַּהֲלָכָה, וְאוֹמֵר עַל רִאשׁוֹן רִאשׁוֹן וְעַל אַחֲרוֹן אַחֲרוֹן, וְעַל מַה שֶּׁלֹּא שָׁמַע, אוֹמֵר לֹא שָׁמַעְתִּי, וּמוֹדֶה עַל הָאֱמֶת. וְחִלּוּפֵיהֶן בַּגֹּלֶם:

ח) שִׁבְעָה מִינֵי פֻרְעָנִיּוֹת בָּאִין לָעוֹלָם עַל שִׁבְעָה גוּפֵי עֲבֵרָה. מִקְצָתָן מְעַשְּׂרִין וּמִקְצָתָן אֵינָן מְעַשְּׂרִין, רָעָב שֶׁל בַּצֹּרֶת בָּאָה, מִקְצָתָן רְעֵבִים וּמִקְצָתָן שְׂבֵעִים. גָּמְרוּ שֶׁלֹּא לְעַשֵּׂר, רָעָב שֶׁל מְהוּמָה וְשֶׁל בַּצֹּרֶת בָּאָה. וְשֶׁלֹּא לִטּוֹל אֶת הַחַלָּה, רָעָב שֶׁל כְּלָיָה בָּאָה. דֶּבֶר בָּא לָעוֹלָם עַל מִיתוֹת הָאֲמוּרוֹת בַּתּוֹרָה שֶׁלֹּא נִמְסְרוּ לְבֵית דִּין, וְעַל פֵּרוֹת שְׁבִיעִית. חֶרֶב בָּאָה לָעוֹלָם עַל עִנּוּי הַדִּין, וְעַל עִוּוּת הַדִּין, וְעַל הַמּוֹרִים בַּתּוֹרָה שֶׁלֹּא כַהֲלָכָה:

ט) חַיָּה רָעָה בָּאָה לָעוֹלָם עַל שְׁבוּעַת שָׁוְא, וְעַל חִלּוּל הַשֵּׁם. גָּלוּת בָּאָה לָעוֹלָם עַל עוֹבְדֵי עֲבוֹדָה זָרָה, וְעַל גִלּוּי עֲרָיוֹת, וְעַל שְׁפִיכוּת דָּמִים, וְעַל הַשְׁמָטַת הָאָרֶץ. בְּאַרְבָּעָה פְרָקִים הַדֶּבֶר מִתְרַבֶּה. בָּרְבִיעִית, וּבַשְׁבִיעִית וּבְמוֹצָאֵי שְׁבִיעִית וּבְמוֹצָאֵי הֶחָג שֶׁבְּכָל שָׁנָה וְשָׁנָה. בָּרְבִיעִית, מִפְּנֵי מַעְשַׂר עָנִי שֶׁבַּשְּׁלִישִׁית. בַּשְּׁבִיעִית, מִפְּנֵי מַעְשַׂר עָנִי שֶׁבַּשִּׁשִּׁית. וּבְמוֹצָאֵי שְׁבִיעִית, מִפְּנֵי פֵרוֹת שְׁבִיעִית. וּבְמוֹצָאֵי הֶחָג שֶׁבְּכָל שָׁנָה וְשָׁנָה, מִפְּנֵי גֶזֶל מַתְּנוֹת עֲנִיִּים:

 י) אַרְבַּע מִדּוֹת בָּאָדָם. הָאוֹמֵר שֶׁלִּי שֶׁלִּי וְשֶׁלְּךָ שֶׁלָּךְ, זוֹ מִדָּה בֵינוֹנִית. וְיֵשׁ אוֹמְרִים, זוֹ מִדַּת סְדוֹם. שֶׁלִּי שֶׁלָּךְ וְשֶׁלְּךָ שֶׁלִּי, עַם הָאָרֶץ. שֶׁלִּי שֶׁלָּךְ וְשֶׁלְּךָ שֶׁלָּךְ, חָסִיד. שֶׁלִּי שֶׁלִּי וְשֶׁלְּךָ שֶׁלִּי, רָשָׁע:

יא) אַרְבַּע מִדּוֹת בַּדֵּעוֹת. נוֹחַ לִכְעוֹס וְנוֹחַ לִרְצוֹת, יָצָא שְׂכָרוֹ בְהֶפְסֵדוֹ, קָשֶׁה לִכְעוֹס וְקָשֶׁה לִרְצוֹת, יָצָא הֶפְסֵדוֹ בִּשְׂכָרוֹ קָשֶׁה לִכְעוֹס וְנוֹחַ לִרְצוֹת חָסִיד. נוֹחַ לִכְעוֹס וְקָשֶׁה לִרְצוֹת רָשָׁע:

יב) אַרְבַּע מִדּוֹת בַּתַּלְמִידִים. מַהֵר לִשְׁמוֹעַ וּמַהֵר לְאַבֵּד, יָצָא שְׂכָרוֹ בְהֶפְסֵדוֹ. קָשֶׁה לִשְׁמוֹעַ וְקָשֶׁה לְאַבֵּד, יָצָא הֶפְסֵדוֹ בִשְׂכָרוֹ. מַהֵר לִשְׁמוֹעַ וְקָשֶׁה לְאַבֵּד, חָכָם. קָשֶׁה לִשְׁמוֹעַ וּמַהֵר לְאַבֵּד, זֶה חֵלֶק רָע:

יג) אַרְבַּע מִדּוֹת בְּנוֹתְנֵי צְדְקָה. הָרוֹצֶה שֶׁיִּתֵּן וְלֹא יִתְּנוּ אֲחֵרִים, עֵינוֹ רָעָה בְּשֶׁל אֲחֵרִים. יִתְּנוּ אֲחֵרִים וְהוּא לֹא יִתֵּן, עֵינוֹ רָעָה בְשֶׁלּוֹ. יִתֵּן וְיִתְּנוּ אֲחֵרִים, חָסִיד. לֹא יִתֵּן וְלֹא יִתְּנוּ אֲחֵרִים, רָשָׁע:

יד) אַרְבַּע מִדּוֹת בְּהוֹלְכֵי לְבֵית הַמִּדְרָשׁ. הוֹלֵךְ וְאֵינוֹ עוֹשֶׂה, שְׂכַר הֲלִיכָה בְיָדוֹ. עוֹשֶׂה וְאֵינוֹ הוֹלֵךְ, שְׂכַר מַעֲשֶׂה בְיָדוֹ. הוֹלֵךְ וְעוֹשֶׂה, חָסִיד. לֹא הוֹלֵךְ וְלֹא עוֹשֶׂה, רָשָׁע:

טו) אַרְבַּע מִדּוֹת בְּיוֹשְׁבִים לְפְנֵי חֲכָמִים. סְפוֹג, וּמַשְׁפֵּךְ, מְשַׁמֶּרֶת, וְנָפָה. סְפוֹג, שֶׁהוּא סוֹפֵג אֶת הַכֹּל. מַשְׁפֵּךְ, שֶׁמַּכְנִיס בָּזוֹ וּמוֹצִיא בָזוֹ. מְשַׁמֶּרֶת, שֶׁמּוֹצִיאָה אֶת הַיַּיִן וְקוֹלֶטֶת אֶת הַשְּׁמָרִים. וְנָפָה, שֶׁמּוֹצִיאָה אֶת הַקֶּמַח וְקוֹלֶטֶת אֶת הַסֹּלֶת:

 טז) כָּל אַהֲבָה שֶׁהִיא תְלוּיָה בְדָבָר, בָּטֵל דָּבָר, בְּטֵלָה אַהֲבָה. וְשֶׁאֵינָהּ תְּלוּיָה בְדָבָר, אֵינָהּ בְּטֵלָה לְעוֹלָם. אֵיזוֹ הִיא אַהֲבָה הַתְּלוּיָה בְדָבָר, זוֹ אַהֲבַת אַמְנוֹן וְתָמָר. וְשֶׁאֵינָהּ תְּלוּיָה בְדָבָר, זוֹ אַהֲבַת דָּוִיד וִיהוֹנָתָן:

יז) כָּל מַחֲלוֹקֶת שֶׁהִיא לְשֵׁם שָׁמַיִם, סוֹפָהּ לְהִתְקַיֵּם. וְשֶׁאֵינָהּ לְשֵׁם שָׁמַיִם, אֵין סוֹפָהּ לְהִתְקַיֵּם. אֵיזוֹ הִיא מַחֲלוֹקֶת שֶׁהִיא לְשֵׁם שָׁמַיִם, זוֹ מַחֲלוֹקֶת הִלֵּל וְשַׁמַּאי. וְשֶׁאֵינָהּ לְשֵׁם שָׁמַיִם, זוֹ מַחֲלוֹקֶת קֹרַח וְכָל עֲדָתוֹ:

יח) כָּל הַמְזַכֶּה אֶת הָרַבִּים, אֵין חֵטְא בָּא עַל יָדוֹ. וְכָל הַמַּחֲטִיא אֶת הָרַבִּים, אֵין מַסְפִּיקִין בְּיָדוֹ לַעֲשׂוֹת תְּשׁוּבָה. משֶׁה זָכָה וְזִכָּה אֶת הָרַבִּים, זְכוּת הָרַבִּים תָּלוּי בּוֹ, שֶׁנֶּאֱמַר (דברים לג), צִדְקַת ה' עָשָׂה וּמִשְׁפָּטָיו עִם יִשְׂרָאֵל. יָרָבְעָם חָטָא וְהֶחֱטִיא אֶת הָרַבִּים, חֵטְא הָרַבִּים תָּלוּי בּוֹ, שֶׁנֶּאֱמַר (מלכים א טו), עַל חַטֹּאות יָרָבְעָם (בֶּן נְבָט) אֲשֶׁר חָטָא וַאֲשֶׁר הֶחֱטִיא אֶת יִשְׂרָאֵל:

יט) כָּל מִי שֶׁיֵּשׁ בְּיָדוֹ שְׁלשָׁה דְבָרִים הַלָּלוּ, מִתַּלְמִידָיו שֶׁל אַבְרָהָם אָבִינוּ. וּשְׁלשָׁה דְבָרִים אֲחֵרִים, מִתַּלְמִידָיו שֶׁל בִּלְעָם הָרָשָׁע. עַיִן טוֹבָה, וְרוּחַ נְמוּכָה, וְנֶפֶשׁ שְׁפָלָה, מִתַּלְמִידָיו שֶׁל אַבְרָהָם אָבִינוּ. עַיִן רָעָה, וְרוּחַ גְּבוֹהָה, וְנֶפֶשׁ רְחָבָה, מִתַּלְמִידָיו שֶׁל בִּלְעָם הָרָשָׁע. מַה בֵּין תַּלְמִידָיו שֶׁל אַבְרָהָם אָבִינוּ לְתַלְמִידָיו שֶׁל בִּלְעָם הָרָשָׁע. תַּלְמִידָיו שֶׁל אַבְרָהָם אָבִינוּ, אוֹכְלִין בָּעוֹלָם הַזֶּה וְנוֹחֲלִין בָּעוֹלָם הַבָּא, שֶׁנֶּאֱמַר (משלי ח), לְהַנְחִיל אֹהֲבַי יֵשׁ, וְאֹצְרֹתֵיהֶם אֲמַלֵּא. אֲבָל תַּלְמִידָיו שֶׁל בִּלְעָם הָרָשָׁע יוֹרְשִׁין גֵּיהִנָּם וְיוֹרְדִין לִבְאֵר שַׁחַת, שֶׁנֶּאֱמַר (תהלים נה), וְאַתָּה אֱלֹהִים תּוֹרִידֵם לִבְאֵר שַׁחַת, אַנְשֵׁי דָמִים וּמִרְמָה לֹא יֶחֱצוּ יְמֵיהֶם, וַאֲנִי אֶבְטַח בָּךְ:  

 

כ) יְהוּדָה בֶן תֵּימָא אוֹמֵר, הֱוֵי עַז כַּנָּמֵר, וְקַל כַּנֶּשֶׁר, וְרָץ כַּצְּבִי, וְגִבּוֹר כָּאֲרִי לַעֲשׂוֹת רְצוֹן אָבִיךָ שֶׁבַּשָּׁמָיִם. הוּא הָיָה אוֹמֵר, עַז פָּנִים לְגֵיהִנָּם, ובשֶׁת פָּנִים לְגַן עֵדֶן. יְהִי רָצוֹן מִלְּפָנֶיךָ יְיָ אֱלֹהֵינוּ שֶׁתִּבְנֶה עִירְךָ בִּמְהֵרָה בְיָמֵינוּ וְתֵן חֶלְקֵנוּ בְּתוֹרָתֶךָ:

כא) הוּא הָיָה אוֹמֵר, בֶּן חָמֵשׁ שָׁנִים לַמִּקְרָא, בֶּן עֶשֶׂר לַמִּשְׁנָה, בֶּן שְׁלשׁ עֶשְׂרֵה לַמִּצְוֹת, בֶּן חֲמֵשׁ עֶשְׂרֵה לַתַּלְמוּד, בֶּן שְׁמוֹנֶה עֶשְׂרֵה לַחֻפָּה, בּן עֶשְׂרִים לִרְדּוֹף, בֶּן שְׁלשִׁים לַכֹּחַ, בֶּן אַרְבָּעִים לַבִּינָה, בֶּן חֲמִשִּׁים לָעֵצָה, בֶּן שִׁשִּׁים לַזִקְנָה, בֶּן שִׁבְעִים לַשֵּׂיבָה, בֶּן שְׁמוֹנִים לַגְּבוּרָה, בֶּן תִּשְׁעִים לָשׁוּחַ, בֶּן מֵאָה כְּאִלּוּ מֵת וְעָבַר וּבָטֵל מִן הָעוֹלָם:

כב) בֶּן בַּג בַּג אוֹמֵר, הֲפָךְ בָּהּ וַהֲפָךְ בָּהּ, דְּכֹלָּא בָהּ. ובָהּ תֶּחֱזֵי, וְסִיב וּבְלֵה בַהּ, וּמִנַּהּ לָא תְזוּעַ, שֶׁאֵין לְךָ מִדָּה טוֹבָה הֵימֶנָּה. בֶּן הֵא הֵא אוֹמֵר, לְפוּם צַעֲרָא אַגְרָא:

------oooOooo------

perek chamiši

 

Celý Jisroel bude mít podíl na *olam ha-ba. Neboť stojí psáno „A lid tvůj všecken spravedlivý, na věky dědičně obdrží zemi, prut štípení Mého, dílo rukou Mých ku slávě Mé …

 

5/1  Svět byl stvořen deseti výroky. Jaké z toho plyne naučení? Vždyť mohl být stvořen výrokem jediným!  Deseti  proto, aby bylo možno žádat počet od přestupníků, kteří  svět stvořený deseti výroky ničí, a odměnit spravedlivé, kteří svět stvořený deseti výroky upevňují.

 

5/2  Deset generací uplynulo  od Adama k Noé, aby bylo možno pochopit, jak nesmírně trpělivý jest H-spodin. Neboť všech deset generací Ho popouzelo  k hněvu, takže na ně přivedl vody potopy.

   Deset jich  uplynulo od Noé k Abrahamovi,  aby bylo možno pochopit, jak nesmírně trpělivý je H-spodin. Neboť všech deset ho popouzelo k hněvu, dokud nepřišel praotec Abraham a nepřijal laskavou  odměnu pro všechny.

 

5/3  Deseti pokušeními byl praotec Abraham pokoušen a ve všech obstál, aby bylo možno pochopit jeho nesmírnou Lásku.

 

5/4  Deset zázraků bylo učiněno našim prapředkům v Egyptě a deset dalších u moře. Deseti ranami se Svatý (budiž požehnán) obořil na Egyptské v Egyptě a dalšími deseti u moře. Deseti pokušeními  pokoušeli naši předkové H-spodina (budiž požehnán), neboť stojí psáno: A pokoušeli mne již desetkrát a neuposlechli hlasu mého /Nu 14:22/

 

5/5  Deset zázraků bylo pro naše předky učiněno v Chrámu: žádná žena nepotratila od puchu z masa obětin,  protože  maso obětin nikdy nezasmrádlo. V místě, kde se obětiny porážely, se nikdy neobjevily mouchy. Velekněz se nikdy na Jom kippurim rituálně neznečistil noční příhodou. Nikdy déšť neuhasil oheň určený  k zápalům. A vítr nikdy nenabyl takové síly, aby odklonil sloup dýmu. Ani omer, ani dva chleby ani chleby překladné nebyly nikdy shledány *pasul (= rituálně znehodnocené). Ačkoli Národ stával natlačen, kdykoli se klaněli (= padali tváří k zemi), každý měl dost místa. V Jeruzalémě nikdy nikoho neuštknul had ani štír. A nikdy nikdo neřekl svému druhu, krušno je mi přenocovat v Jeruzalémě.

 

5/6  Těchto deset skutečností bylo stvořeno v předvečer prvního  šabbatu *bejn ha-šamašot (= v době západu slunce):  Ústa země,  ústa studnice, ústa oslice, duha, mana, hůl, bodlák, písmo, napsané skutečnosti  a desky  Zákona.  Někteří dodávají: také  škodlivé síly  a hrob Moše, rabenu,  a skopec (*ajil) pro praotce Abrahama. A ještě dodávají: Také kleště, které lze vyrobit zase jen kleštěmi

 

5/7  Sedmero skutečností odlišuje prosťáčka ( *golem) od mudrce. Moudrý nikdy nemluví před tím, kdo ho převyšuje  moudrostí anebo věkem,  nevstupuje do řeči bližnímu, neostýchá se odpovědět, klade smysluplné otázky a odpovídá jak se patří, mluví nejprve o prvním (= o podstatném) a o posledním až nakonec, neslyšel-li o nějaké skutečnosti, přizná: to jsem neslyšel, a je vděčný za pravdu. Prosťáček přesně naopak.

 

5/8  Svět postihlo sedm kategorií trestu pro sedm druhů přestupků:  Odevzdává-li část lidí desátek a část ne, nastává hlad pro veliké sucho; jedna část hladoví a druhá je syta. Jestliže nikdo neodevzdává desátek, nastává hlad pro  veliké  zmatky a  veliké  sucho. Přestane-li se oddělovat *chala, nastává hladomor. Epidemie přicházejí na svět za vraždy, jež zmiňuje  Zákon, tj. takové, které nebyly předány soudu (= krevní msta) a  dále za plody sedmého roku. Války přicházejí na svět za *inuj (promlčení, promeškání soudu) za *ivut (převrácení soudu, úplatný soud) a za učitele Zákona, kteří ho nevykládají, jak náleží.

 

5/9  Šelmy přicházejí na svět kvůli křivým přisahám a rouhání se Nebesům. Exil se objevil kvůli modloslužbě, krvesmilstvu, krveprolévání a kvůli Milosrdnému létu. Mor má možnost  propuknout  během čtyř period (sedmiletého cyklu). Čtvrtého  a sedmého roku, na sklonku sedmého roku a každoročně na závěr  svátku (Sukot). Čtvrtého roku kvůli desátku chudých, který se odvádí třetím rokem cyklu, sedmého roku opět kvůli desátku chudých, jenž měl být odveden šestého léta  cyklu.  Na sklonku sedmého roku kvůli  neodevzdaným  plodům sedmého (sobotního) léta a každoročně na sklonku svátku kvůli ukradeným darům pro chudé.

 

5/10 Jsou čtyři typy lidí. Ten kdo tvrdí: „Mé je mé a tvé zas tvé“, je typ středu a říkáme mu typ Sodomy, kdo tvrdí:  „Co je mé je tvé a všechno tvé zas moje“ je *amhaarec (prosťáček). „Mé i tvé je tvé“ tvrdí *chasid a „Tvé i mé je moje“ řekne jen přestupník.

 

5/11  Jsou čtyři typy mysli (*deot): Náchylný k hněvu a náchylný ke smíření - jeho újma přechází v jeho odměnu; Těžkopádný k hněvu a těžkopádný ke smíření - jeho odměna přechází v újmu;  Těžkopádný k hněvu a náchylný ke smíření - *chasid a náchylný k hněvu a těžkopádný při usmiřování – hříšník.

 

5/12   Jsou čtyři druhy žáků: Rychlý v chápání i v ztrácení - jeho výhoda se mění v nedostatek; Těžkopádný v chápání i ve ztrácení – jeho nedostatek se mění ve výhodu, rychlý v chápání a těžkopádný ve ztrácení – to je nejlepší úděl, těžkopádný v chápání a rychlý ve ztrácení – to je neštěstí.

 

 

5/13   Jsou čtyři  druhy těch, kdož obětují (=  přinášejí *cedakot.):  Ten, jenž chce dávat, ale rád by, aby ostatní nedávali – je nepřející vůči druhým; Ten, jenž chce, aby dávali druzí, sám však nedá – je nepřející vůči sobě ( nedobře hodnotí svůj majetek); Chasid dává a chce, aby dávali i druzí, a přestupník nedá a nepřeje si ani, aby dávali druzí.

 

5/14  Jsou čtyři typy těch, kdo navštěvují *bejt ha-midraš. Ten kdo dochází, ale nekoná – dostane odměnu za to, že přišel; Ten, kdo koná ale nedochází – dostane  odměnu za své skutky. Chasid dochází a koná a bezb-žník ani nedochází, ani nekoná.

 

5/15  Jsou čtyři typy těch, kdož sedávají u nohou Moudrých: houba, trychtýř, sítko a řešeto; houba proto, že nasaje vše; nálevka, jednou stanou nasaje, druhou zase vypustí; sítko propustí víno a podrží si (pouze) kal; řešeto propustí moučný prach a podrží si kvalitní mouku.

 

5/16  Všeliká láska založená na nějaké podmínce dojde zmaru se zánikem oné podmínky. Ale ničím nepodmíněná láska nezanikne na věky. Co rozumíme láskou podmíněnou ? Lásku Amnona a Tamar. A láskou nepodmíněnou? Lásku Davida a Jonathana.

 

5/17  Každé pochybování (* machloket), je-li  vedeno ve Jménu Nebes, dojde svého potvrzení, každé, které není vedeno  ve Jménu nebes, neobstojí.  Co rozumět pod  pojmem  pochybování ve Jménu Nebes? Polemiku mezi Šamajem a Hillelem. A které není ve jménu nebes? Vzpouru  Chóre a jeho roty.

 

5/18  Kdo přivádí k čistotě většinu, sám se hříchu nedopustí; Každý, kdo většinu ke hříchu svádí, není za to nikdy schopen vykonat  dostatečnou  *tešuvu. Moše byl ryzí a vedl k ryzosti i ostatní, proto jsou zásluhy těch mnohých spojeny  s Mojžíšem, neboť stojí psáno: Cidkat Adonaj asa..  – spravedlnost H-spodinovu i soudy jeho vykonávati bude /Dt 33:21/ ; Jeroboám , syn Nabatův hřešil a svedl k hříchu i mnohé jiné, proto byl jejich hřích  „zavěšen“ na něj, jak stojí psáno: Al chatot Jeroboam ašer chata … pro hříchy Jeroboámovy, kterýž sám hřešil a v hřích uvodil i Jisroele /1Kr 14:16/

 

5/19  Každý, kdo v sobě nese tyto tři skutečnosti, zasluhuje chválu coby jeden  ze  žáků našeho praotce Abrahama, nese-li v sobě jiné tři, je ze žáků Bileáma. – Laskavé oko, smířlivý duch a pokorná duše značí  žáky praotce Abrahama, oko nelaskavé, povýšený duch a nenasytná duše -- žáky Bileáma.   A jaký je rozdíl mezi žáky praotce Abrahama a žáky Bileámovými?  Abrahamovi žáci se sytí v tomto světě a dědičně obdrží Svět, neboť je psáno: Le hanchil ohave ješ we-ocrotehem amale…  Abych připravila těm, kteříž mne milují, zboží věčné a poklady jejich naplnila /Př 8:21/; Žáci Bileáma opanují *gehinom a sestoupí do propasti pohubení, jak stojí psáno:  We-ata, Elokim, toridem li-ber šachat… Ale tamty, B-že, svedeš do jámy zatracení /Ž55:24/

 

5/20  Jehuda ben Tema prohlásil: Při konání vůle Nebeského Otce buď dravý jako leopard, střelhbitý jako orlice, rychlý jako jelen a udatný jako lev. A dodal:  „dravá“ tvář uvodí do *gehinom a tvář „zahalená studem“ do zahrady. H-spodine,  B-že náš a B-že otců našich, buď vůle tvá a byl co nejdříve ještě během našich dnů znovuvybudován Chrám Svatosti Tvé a dej nám podíl na Tvých Zákonech.

 

5/21  A ještě:  V pěti letech k četbě,  v desíti k *mišně, ve třinácti k plnění  *micwot, v patnácti k *talmudu,  v osmnácti pod baldachýn, ve dvaceti ke sháňce,  ve třicíti k síle, ve čtyřiceti k prozíravosti, v padesáti k udílení  rad, v šedesáti k požehnání věkem (*zkena), v sedmdesáti k důstojenství šedin (*seva), v osmdesáti k obdivuhodné životní síle (*gvura), v devadesáti ku shrbení, ve stu jako bys již byl mrtev, přešel  na druhou stranu  a pominul ze světa.

 

5/22 Ben Bag-Bag pravil:  Ustavičně ji převracej ji  ze strany na stranu  znovu a znovu, protože v Ní je vše co potřebuješ,  zkoumej ji do hloubky,  nešetři se a hloubej a neopouštěj ji,protože nic lepší než Ji nemáš. (5/23)  Ben He-He řekl: Jaké úsilí, taková odměna

 

Rabbi Channajna ben Akašja učíval: Všemohoucímu, budiž požehnán, se zalíbilo obdarovat  Jisroel zásluhami, proto jim ve štědré míře nadělil  Zákon, neboť jest psáno: Mělť jest H-spodin líbost v něm pro spravedlnost svou, zvelebil jej Zákonem a učinil jej slavným /Iz 42:1

zpět / další