Projekt KEŠET
 

 

Eser zchirot – Deset připomínek  

Deset připomínek (eser zechirot) patří mezi dodatky ke každodenní ranní liturgii šachrit. Tedy mezi kontemplativní texty, které již nejsou naprosto závazné, a každý se jim věnuje jaksi „nádavkem“ – pokud ho nedrtí časový stres, aby se důkladněji připravil na to, jak se žije vesmír směrem do lidí i do Živého světů. Nejsou bezprostředním naplněním biblických pokynů vyslovit šema a předložit tamid.  I když pochopitelně vše souvisí se vším.

Objevily se možná právě pro své imperativní „pomni“. Buď si vědom! Trvale, stále, denně. Je zapotřebí být si vědom denně. Protože ani šábesový pokyn, pamatuj, že je tu nějaký šábes, nelze začít uplatňovat a hledat někde sám v sobě teprve s pátečním soumrakem.  Tedy deset si jich připomíná ve svých sidurech sefardský svět přinejmenším od  chvíle, kdy modlitební pořádky začaly vznikat. V tom pořadí, jaké uvádíme níže, pak určitě od poloviny 18. století, protože za tento pořádek je odpovědný rav Chida, čili rabi  Chajim Josef David Azulaj (1724-1807). 

Můžeme-li se spolehnout na rav Chidu, lépe řečeno, chceme-li mu naslouchat a důvěřovat, pak:

1*/ Připomínání vyjití Jisroele z Micrajim  vůbec nehovoří o nějaké vyvolenosti konkrétního etnika anebo tehdy ještě značně pofiderního národa. Je to jen první krok ke konci dějin, kdy ze Sijona vyjde spasení. Tedy první krok k okamžiku, kdy se k tóře a morálce obrátí všechny národy.

2*/ Připomínání šabatu je jakoby nadbytečné. Je to přeci micva. Jedna z mnoha, i když  pro židovskou identitu bezesporu jedna z centrálních. Tady jde ale spíš o připomínku správného pořadí při respektování všech  biblických pokynů. Zachor we-šamor! Nejdřív si uvědom, co a proč to děláš, pak to určitě budeš ostříhat.

3*/Maamad had Sinaj –  Ani tóru jsme nedostali jako bonus. I když je to těžko vyčíslitelný „lekach tov“ tedy nadílka dobrot – dar Dobra. A nemáme na ni patent. Pravda, byla nám svěřena, ale ze stejného důvodu, proč došlo k vyjití z Micrajim. „ Dopřej nám ryzí pohnutky a ryzí nitro, abychom ti sloužili v úctě a respektu. Štěpuj tóru především v našich srdcích. Jedině tak se v nás bude respekt vůči tobě zrcadlit i navenek, protože pak bude naší skutečnou touhou nezklamat zbytečně“ uvádí ve svých kawanot Chida. A neříká zhola nic nového. Stejně tak už učí talmud v Avot.  Naopak velice příjemně překvapí jeho volání po jednotě i slovní hříčka s utábořením se, zklidněním a laskavostí hebrejského slovesa chana.

4/ Pamatuj, co jsi před chvíli vyslovil v té „závaznější“ části ranních přímluv. Čí je vesmír?  Lo al-cidkotenu – Nikoli pro naši vlastní spravedlnost, ale pro pro tvá nesmírná milosrdenství si můžeme dovolit vůbec přepych života i této dnešní modlitby.  To je jedna z nejsilnějších připomínek. Vesmír pochopitelně není židů, ale Panovníkův. Jistě, ono se to všecko dá přešupačit i na židovsků notečku, ale představa, že Dobro patří jen halachickejm a notabene jen těm s velkým, je stejně směšná, jakože by Život vemíru (Chaj ha-olamim) mohl zůstat z lásky k člověku tři něco přes 24 hodin mrtvý.

5*/ Pomni, jak jsi popouzel. Ne oni. Tehdy. Pomni nejdřív na to, čím jsi popouzel ty.  A navíc, jak už bylo řečeno o odrážku výše, tvrzení „Já nejradši věřím sám v sebe“ je pošetilé. Protože nejde jen o mne, svobodně se rozhodnuvšího „sebevraha“. Neuspořádanosti sebe a nerespektem vůči přírodním zákonům morálky, okrádám celý svět tím, že zadržuju záplavu Dobra. Jak učí tradice a napovídá i selská logika.

6/ Ani manu jsme nedostávali pro svoji výjimečnost, ale abychom měli dost prostoru konat Nauku, aniž bychom se museli příliš zaobírat podnikáním a byznysem během poměrně náročného tripu pouští..

7*/ Malomocenství Mirjam rovněž nevypovídá o zázraku. Ani o historii. Připomíná tu nejpodceňovanější morální kategorii – lašon ha-ra. Ale toto téma na Kešetu řešíme velice podrobně.

8*/ V případě Amaleka není nutno dvakrát zdůrazňovat, že se nejedná o „fyzického“ Amaleka, ale především o to, co Amaleka reprezentuje. „Běda nám, že se již po celá staletí prohřešujeme právě proti tomuto pokynu. Právě to nás zemdlívá a odsvěcuje. Jen naše vlastní prohřešky jsou tím, co zdržuje vymazání památky Amaleka. Co k tomu dodat? Čím se ospravedlnit? Ničím! Snad  jedině ucpat svá ústa zkroušeností a pokorou srdce“, doporučuje Chida.

9/ Balák a jenom Balák? Nebo jako jeden z mnoha příkladů vyšší moci ve prospěch Jisroele? Hned následující desátá odrážka nás přesvědčí že nikoli. Že tu jde o vidoucí oko a naslouchjící ucho,  neboli každodenní zázraky i bez otvírání studánek, stojících sluncí a vyschléo Jordánu – ať už podle Dänikena, Kosidovského anebo podle bible.

10/ Zapomenu-li se na tebe, JeruzalémeIm eškachecha… je text natolik nádherný, že ani pan Antonín Dvořák neodolal. A interpretovali ho i jiní. Někteří jako měřítko „víry“, jiní jako příklad solidarity s Izraelí, a proč jim v tom bránit. Za předpokladu, že Jeruzalém, není jen otčina, vlast a ztracená domovina, ale především spasení. Neboť ze Sijona vyjde tóra a slovo Vznešeného z Jerušalajmu…    (celý článek na Shekelu)

p.s.  Ohvězdičkované zarážky jsou ty, které tvoří onu původní šestici zechirot tištěnou v aškenaz sidurech v pořadí: 1-3-8-5-7 a 2.

      oo====   ==== (Vlastní text Zechirot i s příslušnými kawanot)  ====   ====oo 

            Je vhodné, učí rav Chida, připomenout si každý den našeho života deset důležitých skutečností, a to přinejmenším takto zkráceným seznamem:
       S vědomím Jednoty, Sladkého požehnaného a jeho *šechiny, přijímám na sebe nyní možnost účastnit se na pokynu o deseti připomínkách. Připomínkách oněch událostí, které si má lidská bytost opakovat den co den a mezi něž patří – vyjití z Micrajim, harmonie šabatu, darování many, skutky Amaleka, události pod horou Sinaj, skutečnost, jakým způsobem hněvali naši otcové Sladkého požehnaného během svého pobytu na poušti, zejména pak svým klaněním se teleti. A také to, co proti našim předkům zamýšleli Balaam s Balákem, a jak se ukázala Panovníkova spravedlnost (cedaka). Rovněž i příběh prorokyně Mirjam. Dále pak také biblický pokyn: Pamatuj, že je to Panovník, kdo ti dává sílu nabývat hodnoty. A také připomínku Jerušalajmu, aby byl znovu zbudován ve své plné duchovní kráse, a to co nejdříve, pokud možno ještě za našich dnů.
      Připomenout si je nejen verbálně, ale především bytostně, celým srdcem. S požehnáním Nebes jsem si dovolil seřadit jednotlivé *zchirot a doplnit je o kontemplativní texty, které jednotlivé připomínky doplňují. 

1/ S vědomím Jednoty, Sladkého požehnaného a jeho *šechiny, přijímám na sebe nyní možnost vyslovit všech deset připomenutí, a to tak, abych pomohl navrátit to podstatné, klíčové – vlastně samotný kořen Pokynu na jeho patřičné místo ve vesmíru, tak jak je to v prozřetelnosti Nejvyššího již od stvoření. Kéž je nám i dílu rukou našich přána přízeň Vznešeného, a kéž nám také  naše konání potvrdí … Připomínám si tedy události okolo vyjití z Micrajimu, tak jak čteme:

Pamatujte na ten den, v němž jste vyšli z Micrajim, z domu služby. Neboť v ruce silné vyvedl vás odtud Vznešený… (ex 13:3)

Buď vůle tvá, Pane světů, kéž se všude a v plnosti uplatní tvoje slitování. Osvětiž tvář svou nad svou zpustošenou Svatyní, abys byl oslaven. Už jen kvůli tvé přítomnosti a našemu prožívání tebe. A tak, jako jsi ve svém neskonalém slitování vytrhl nás a naše předky tehdy v Micrajim ze sevření Úzkosti, a tím jsi pozdvihl všechny v ní uvízlé záblesky svatosti, takže žádná jiskra nezůstala uvězněna, stejně milostivě nás vytrhni i ze současného „exilu“. Mocně zatrub na šofar ohlašující naše osvobození a posbírej rozptýlené Jisroele ze všech koutů světa, aby se naprosto všechny Svaté jiskry mohly rozzářit  dokonalým jasem a nebyly již dále kaleny nečistotou klipot (strusky nedobra). A ačkoli zlost sládne pod jazykem, nahltané zboží bývá vyzvraceno, protože ho z útrob vyhání sám Panovník.

Zjev nad námi nádheru svého panování, až se Goel (spasitel) objeví na Sijonu. Proto zbuduj Svatyni svoji co nejdříve, ještě v našich dnech. Učiň tak pro Sebe sama, pro pravici tvoji, pro tvoji svatou výjimečnost a tedy i pro naplnění tóry. Učiň tak pro zásluhy Abrahama, Jicchaka, Jaakova, Moše i Aharona, Josefa i Davida. A v okamžiku, kdy zase vyjdeme z Úzkostí, ukaž nám všechny své obdivuhodné zázraky, totiž, že onen den bude Panovník konečně panovat nad celým světem, Jediný a Jednotný, tak jak zní jeho Jméno. 

2/  A nyní si připomínám podstatu šabatové harmonie, tak jak je psáno:
                    Pomni na den šabat, abys jej světil. (ex 20:8) 
     Buď vůle tvá, Pane světů, kéž se všude a v plnosti uplatní tvoje slitování nad námi nade všemi i nad celým domem Jisroele, abychom byli hodni ostříhat tento den po všechny dny našeho života. Jak myšlením, tak i slovem a skutky. A nejen to, ale abychom byli hodni se jím těšit, tak jak je psáno – Nazůveš-li šabat rozkoší  slávy k posvěcení Vznešeného a budeš-li ji slaviti tak, abys necestoval, nekonal co se tobě zlíbí a nerušil ji ani slovem. Kéž jsou všechny naše činy vždy jen k větší slávě Nebes. Pomoz nám, abychom v tomto ohledu neselhávali, abychom ostříhali dokonce i svá ústa a jazyk, aby tento den nebyl profanován světskými anebo dokonce nevhodnými řečmi. A nejen v sobotu. Kéž neselháváme v žádném ohledu v tom, co je ve Tvých očích nevhodné, abychom vždy dokázali spojit do harmonické jednoty každý tvůj požadavek „uvědom si a pak to ostříhej“. To je šabat pro Hospodina. Kéž dokážeme sjednocovat ty, které sis zamiloval, a kéž také ze Zřídla požehnání, z něhož čerpáme o šábesu dokážeme vyžít i během všedních dní, abychom jím mohli napojit okolí. Abychom všichni konali tvoji vůli jako skutečně tvoji vůli. A věnovali se tóře, jejím pokynům a také mezilidskému milosrdenství pro jejich vnitřní podstatu. Abys nás mohl konečně vykoupit pro sebe sama, a to co nejdříve, pokud možno ještě během našich dnů. 

3/  Rád bych si také připomněl události na Sinaji, slovy písma:
                  Hleď však bedlivě ostříhat duše své, abys nezapomenul na ty věci, kteréž viděly oči tvé, aby nikdy po všecky tvé dny neodešly od tvého srdce. A abys je naučil také své potomky a vnuky. Žes totiž onen den stál před svým bohem, Panovníkem, na Orébu. Onoho dne, kdy mi Vznešený nařídil: Shromáždi lid a já jim předložím svá slova, z nichž by se naučili mne respektovat po všechny dny, co budou žít na zemi a aby jimi vyučovali i své syny … (dt 4:9)
      Buď vůle tvá, Pane světů, a všude se v plnosti uplatní tvoje slitování. Kéž se v nás zdárně ujme štěp lásky a touhy po harmonii, štěp přátelského ducha a respektu k ostatním. Kéž jsme vždy jednotní tak jako tehdy pod Orébem. Jak čteme: a zklidnil se a smířil Jisroel tam naproti hoře … jako jeden muž v dokonalé jednotě. Stejným způsobem ve svém neskonalém milosrdenství dopřej i nám nynějším zbavit se zloby, zášti a příkoří páchaných druhým. Kéž se respektujeme a milujeme. Kéž mezi námi zavládne pokoj.
     A stejně jako tehdy před Sinajem, kdy jsi nás pročistil a vycizeloval od našich pošetilých přešlapů a nedostatků, nečistoty a chorob, od nás odešla veškerá poskvrňující špína, když sis nás oddělil ke své svatosti, stejně tak i nyní nás ve svém neskonalém milosrdenství  očisti a vycizeluj, zbav naší nezpůsobilosti a odděl ke svatosti.
      Dopřej nám ryzí pohnutky a ryzí nitro, abychom ti sloužili v úctě a respektu. Štěpuj tóru především v našich srdcích. Jedině tak se v nás bude respekt vůči tobě zrcadlit i navenek, protože pak bude naší skutečnou touhou nezklamat zbytečně.

Probuď zejména v našem nitru skutečnou lásku k tóře. Kéž si den co den připadáme právě jako tehdy v okamžiku před jejím přijetím. S toužebným očekáváním, náklonností a láskou k tobě. Otevři náš duchovní zrak, abychom si dokázali zamilovat tvoje pokyny, protože tím se nejlépe daří spojit respekt a lásku k tvému vznešenému, důstojnému a ušlechtilému jménu JSEM.
      Pro svá neskonalá milosrdenství nás osvoboď, abychom byli konečně hodni přijímat Nauku přímo z tvých úst a rozuměli jí, tak jak je psáno: Synové tvoji vyučování budou od Hospodina a budou mít  hojnost pokoje (iz 54:13); A to co nejdříve, pokud možno ještě během našich dnů. Amen. 

4/  Nyní chci dodržet pokyn
                 Pamatuj, že je to Panovník, kdo ti dává sílu získávat hodnoty. (dt 8:18)
    Nepochybuji, že všechny skutečnosti, včetně veškerého blaha, ať už tělesného anebo duchovního, pramení z Tvé podstaty (budiž požehnán). To ty nás ve svém slitování a lásce zahrnuješ vší tou záplavou.
       Buď vůle tvá, Pane světů, a všude se v plnosti uplatní tvoje slitování nad námi nade všemi, aby proud Tvé podpory bez překážek plynul na nás na všechny. Aby si všech našich symbolických 248 údů a 365 orgánů, díky nimž jsme schopni tě respektovat a sloužit Tvé vůli, zůstalo  zdrávo. Vytrhni nás ode všech chorob, bolestí a slabosti, ode všeho neblahého. Uzdrav si nás, Pane světů a budeme uzdraveni, pomáhej nám a najdeme pomoc. Protože ty jsi to, čím se lze chlubit. A vylij na nás duchovní rosu z obou zřídel (Tren mazalin) – z Nocer i Neka (Ostříhej a Očisti) cestou laskavého slova a stráženého hrdla až do Abba wo-Imma, a odtud do Zer anpin  a odtud do Zahrady svatých jablek, odkud se pak již záplava pomoci a slitování šíří a zjevuje v celém vesmíru i na tváři vší země. Díky čemuž se pak tvojí Dobrotou sytí veškerý vesmír.

Naplň, prosíme, naše dlaně svým požehnáním a bohatstvím tvých vzácných darů, abychom mohli uživit sebe a naše domácnosti požeháním tvé  oplývající a žehnající ruky (a nikoli milodary ostatních). Svobodně, legitimně a v míru, aniž by nám kdokoli záviděl.
      A ve svém velkém slitování nás vytrhni ze všech našich nedostatků, zbytečných starostí, pohany a projevů zla. Dej nám šanci k úplnému návratu a také ke konání tóry, naplňování jejích pokynů a také k laskavým skutkům lidské sounáležitosti  pro jejich vnitřní podstatu. Kéž jsou právě ony těmi nejvyššími hodnotami, o než budeme usilovat. Jedině tak na nás a našich potomcích neshledáš ani stín pokažení a planosti. Kéž se na nás skutečně naplní slovo: Duch můj a slovo mé ať nikdy neodejdou od tvých úst, ani od úst semene tvého ani potomků semene tvého, od  této chvíle až na věky (iz 59:21). Amen. Kéž se tak skutečně stane. 

5/ Rovněž jsem připraven naplnit slovo:
                  Pomni abys nikdy nezapomněl, že jsi k hněvu popouzel Panovníka, Boha svého na poušti, hned od chvíle, kdy jsi vyšel z Micrajim, vzpouzeli jste se Hospodinu, až do chvíle, než jste přišli až sem… (dt 9:7)
      Proto se rdíme nesmírným studem nejen za skutky našich předků, ale především za naše vlastní selhání, pochybení a svévoli. Za to že jsme tolikrát  nerespektovali některé z 248 pokynů a 365 varování. Uškodili tak své duši (nefeš, ruach, nešama) a znehodnotili ušlechtilé vlastnosti. A porušili tu dráhu, po níž proudí záplava životodárného Požehnání pro naši nefeš, ruach a nešama
     Běda, není úst, která by mohla namítnout něco na svoji obranu, není čela, majícího právo hrdě se postavit. Zdrcení na duchu a zkroušenou duší se jen vděčně skláníme nuceni přiznat si: selhali jsme, sešli z cesty a jednali dokonce i svévolně. My stejně jako tehdy naši předkové. Proto se nyní pokorně vracíme na cestu Upřímnosti.
     Buď vůle tvá, Pane světů, kéž se všude a v plnosti uplatní tvoje slitování nad námi nade všemi, a my se mohli vrátit zase k Tobě skrze dokonalou tešuva. Ta nás osvobodí od inklinace k nedobrému (jecer ha-ra). A jedině pak bude možno očistit se od všeho, co jsme znetvořili. Napravit veškerou svévoli. Posbírat poztrácené a navrátit všechna „Jména“, která jsme  poškodili, do jejich původní velkoleposti. Budiž nám v tom, Bože našeho spasení, oporou.  Vytrhni nás právě pro velebnost svého Jména a přikryj naše selhávání. Kéž jsou výpovědi našich úst i pohnutky srdce v souladu s Tvojí vůlí, Skálo našeho spasení. 

6/ A také skutečnosti okolo daru many, jíž Panovník sytil právě na poušti naše předky, jak čteme:
                  A budeš si také připomínat celou cestu, kterouž tě Hospodin, Bůh tvůj, vedl po poušti, což je dnes rovných čtyřicet let. Aby ses zkrotil a aby tě vyzkoušel. Aby se ukázalo, co je vlastně v tvém srdci a zda budeš ostříhat Jeho pokyny anebo ne.  (dt 8:2)
      Buď vůle tvá, Pane světů, kéž se všude v plnosti uplatní tvoje slitování nad námi nade všemi  stejně jako tehdy, kdy ses slitovával nad našimi předky na poušti a neodtrhl jsi jim od úst jejich svoje dary (man). Aby měli dostatek prostoru konat tvoji tóru. Stejným způsobem vytrhni od zbytečného plahočení a nadměrných břemen také nás. A také z ruky nepřátel a nepřejících, od nemocí a slabostí, abychom i my měli dost prostoru ke konání tvé svaté Nauky.
     Buď vůle Tvá, Pane světů, kéž by ses nad námi slitoval a popřál nám i našim domácnostem chléb k nasycení a oděv k zahalení. Stejným způsobem jako jsi  nezbytný krajíc a sukno  vždy dopřál našemu praotci Jaakovovi. Vždyť o něm je psáno iš tam – člověk, jemuž ničehož nechybělo, protože sedával v stáncích Tvých.
     Neboť ty jsi Bohem Dobroty, který ze své lásky krmí, sytí a dává přežít veškerému stvoření, jak čteme: Otvíráš ruku svou a sytíš vše živé podle libé své vůle …(ps 145:16) a také: Jenž dává pokrm všelikému tělu, neboť na věky přetrvává jeho milosrdenství … (ps 136:25) a do třetice: Panovník je dobrotivý ke všem a jeho sliování zahrnuje veškeré stvoření … (ps 145:9)
     Pro nic jiného, Pane světů, působíš, že my i naše rodiny smíme žít v plnosti tvého slitování a lásky, kdy nám dopřáváš živobytí v dostatečné míře a v pokoji. Kéž jsou výpovědi našich úst i pohnutky srdce v souladu s Tvojí vůlí, Skálo našeho spasení. 

7/ Je také dobré připomenout si, co učinil Panovník s Mirjam, jak čteme:
                  Pomni na ty věci, které učinil Vznešený Mirjam na cestě z Micrajim  (dt 24:9)
      Jak si to vyložit?  Stačí jen důsledně promyslet, co se vlastně prorokyni Mirjam přihodilo? Pronesla soud o svém bratru. - Proč ne? Vždyť byla starší než on, sama ho ve své náruči vychovávala, sama ho zachránila, když byl vydán na pospas vodám. A nevynesla to slovo proto, aby ho haněla anebo urážela. Udělala vlastně jen docela nevinnou chybu, že ho omylem přirovnala ke zbytku prorockého lidu Jisroele. Navíc, Mojžíš jí to ani neměl za zlé. Přesto přese všecko byla raněna malomocenstvím. A to okamžitě!
     Právě proto bychom si měli uvědomit, ba měl by nás zachvátit  znepokojivý neklid, jak děsivé jsou důsledky lašonu (lašon ha-ra), pokud „lašonujeme“ o svých bližních, předních učitelích anebo o velkých postavách naší minulosti.
     Běda všem takovým a běda jejich duši. A nejde pouze o samotný lašon, ale také o záludnost, nečisté řeči, posměch anebo snižování druhých. Protože lašoner se ocitá ve skupině těch, kteří nikdy nedokážou zavnímat a otevřít se šechině.  Právě proto se naše srdce rmoutí a jiskra našeho duchovního zraku pohasíná, jak píše Jeremiáš.

Právě proto bychom měli s náležitým až naprosto výjimečným pokáním litovat toho, jak jazyka dokážeme zneužít. A snažit se opět o nápravu a návrat k harmonii. Prosit o slitování, o zahlazení těchto fatálních prohřešků a o smíření.
     Buď vůle Tvá, Pane světů, kéž by ses nad námi slitoval a pomohl nám zahladit, smířit a přikrýt všechny přestupky a provinění. Jak v tomto specifickém druhu nedobra, tak i všechny ostatní. Kéž jsme opět hodni vydat se na cestu tešuva. Kéž nás naše vlastní špína nezahání do stavu nečistoty. Amen. 

8/ A nyní chci naplnit i pokyn o památce Amaleka, jak je psáno:
                 Pamatuj, co učinil Amalek během vašeho putování z Micrajim  (dt 25:17)
      Pane světů, kéž se naše nitro neustále děsí a cítí jako vyrváno z kořenů, dokud nebude z vesmíru vymazána památka Amaleka. Protože do té doby nebude Svaté jméno ani Trůn slávy nikdy úplně bez poskvrny. Běda nám, že se již po celá staletí prohřešujeme právě proti tomuto pokynu. Právě to nás zemdlívá a odsvěcuje. Jen naše vlastní prohřešky jsou tím, co zdržuje vymazání památky Amaleka.
      Co k tomu dodat? Čím se ospravedlnit? Ničím! Snad  jedině ucpat svá ústa zkroušeností a pokorou srdce.
Pane světů, vyslyš nás. A pro své vznešené Jméno způsob,  aby Amalekova památka byla jednou pro vždy vyhlazena a vymazána. Aby se ji podařilo zničit. Aby mohl Působitel soudu důstojně a na trvalo usednout na svůj trůn. Pokud možno ještě za našich dnů. 

9/ V tomto okamžiku si chci také připomenut, jak nás Vznešený vysvobodil od záměrů Balaama a Baláka, jak čteme:
Lide můj, rozpomeň se vždy, jakou radu skládal Balák král Moábu, co mu však odpovídal Ballam syn Beor, od Sitim až do Galgala. To abys poznal Hospodinova milosrdenství.    (mich 6:5)
     Pane světů, kéž nikdy nepřestáváme být patřičně vděční za všechny divy a zázraky, které jsi prokázal a prokazuješ nejen našim předkům ale i nám. Dnes a denně. A to pro své veliké slitování. Včetně toho, jak  podivuhodným způsobem jsi na poušti vytrhnul  naše předky z úkladů Balaama a Baláka. Kdy jsi  nedal prostor svému oprávněnému hněvu a jejich záměry a kletby obrátil v požehnání. Jak čteme:  Ale Panovník Balaama nevyslyšel a obrátil zlořečení v požehnání, protože si tě zamiloval. (dt 23:6)
     Za to vše zasloužíš oslavování, vznešenost a  nekonečné velebení, Vladaři veškerenstva. Jehož jméno je Harmonie, Požehnání a Laskavost.  A za to ti také duše všeho živého svoji vděčnost projeví. Sela.

Buď vůle Tvá, Pane světů, kéž by ses nad námi slitoval a dopřál nám své lásky přesně tou měrou, jakou ji dokážeme projevit především my sami. Teprve potom, zmař úmysly našich nepřátel a  změň jejich původní pohnutky.  A jim samotným a na hlavy jejich dej, o co usilovali. Kéž se jejich ruce nedostane náležité podpory, a my tak byli vysvobozeni od pronásledování a soužení. Jedině, budeme-li nadále pevně důvěřovat v Tebe, budeš-li pro nás útočiště ty. Budeme-li pomoc hledat v Tobě. Dobrotivý, tvé slitování přeci nemá mezí. Laskavý, tvá láska je nesmírná, budeme-li vždy doufat jedině v Tebe. Označil jsi nás svým Jménem a proto se nemůže nenaplnit tvoje zaslíbení:  I kdyby se ocitli v končinác nepřátel svých, nezavrhnu je, nezošklivím si je natolik, že bych je vyhladil dočista a že bych zrušil smlouvu uzavřenou s nimi. Nepřestanu být jejich Bohem … (lv 26:44)
      Kéž jsou výpovědi našich úst i pohnutky srdce v souladu s Tvojí vůlí, Skálo našeho spasení. 

10/ A připomínám si také Jerušalajim, neboť stojí psáno:
                Zapomenu-li  se na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž se také pravice má, všemu co umí. Jazyk můj přischni k dásním, nebudu-li pamatovati a v samotném Jeruzalémě nebudu spatřovat své největší  potěšení … (ps 137:5 )
     Buď vůle Tvá, Pane světů, kéž by ses ve své neskonalé slitoval také nad svým svatým městem, které sis vyvolil, a nad svatyní svou. Aby zaslíbení: stavitel Jeruzaléma shromáždí svůj lid… (ps 147:2) došlo svého naplnění.
     Slituj se nad námi, Vladaři veškerenstva a bože otců našich, buď nás pamětliv v dobrém a k dobrému. Navrať se k nám pro svoji neskonalou Lásku. A přinejmenším pro zásluhy našich předků znovu zbuduj Svatyni na jejím původním místě. Dej, abychom na vlastní oči viděli její obnovu, potěš nás jejím znovuzbudováním a návratem *šechiny. Návratem kněží k jejich službám a levitů k jejich zpěvům a veršům, pokud možno ještě za našich dnů. Amen.

                                                                                                             zpět na seznam

 

KESHET databáze židovských hřbitovů, Kešet, židovské hřbitovy, Projekt Chewra, Čechy, Čechách, Morava, Moravě, České, Moravské, hřbitov, pohřbívání, symbolika, judaismus