Maane lašon
Sbírka Maane lašon vznikala zhruba ve stejné době, kdy se rodil překlad Biblí kralické, tj. na přelomu 16. a 17. století (před rokem 1615)
Jejím autorem je pravděpodobně Jaakov ben Šlomo Daršan. Tiskem vyšla v Praze v roce 1615;
A od té doby se dočkala nesčetné řady dalších vydání.
Reprezentuje tzv. meditativní liturgickou literaturu a věnuje se skutečnostem spojeným s návštěvou nemocných, návštěvou hřbitova a Přímluv u památných míst zesnulých členů židovské komunity. Postupem času se stala natolik oblíbenou, že se dočkala i svého překladu do ivri-tajč neboli juden-detsch. A vlastně až do dnešních dnů se objevují její přetisky. Spolu s knihou Maavar Jabok (ze sefardsko-italské provenience) patří k nejstarším sbírkám s touto tematikou a stala se předlohou pro řadu dalších, včetně té, kterou užívala ještě v 19. století proslulá (a vlastně jedna z nejstarších na světě) Pražská Chevra kadiša. Zatímco *Maavar Jabok zahrnuje především duchovní rozměr dvou z důležitých *micwot gmilus chasadim - *micwy bikur cholim (= péče o nemocné) a *levoas ha-mes (= důstojného uložení zemřelých) včetně obšírných výkladů kabalistických, *Maane lašon je „příručkou“ určenou pro každodenní praxi všech dítek Jisroele.
----------------------------oo
Pro milovníky systému nabízíme tabulkový přehled tabulka // další
Word soubory lze stahovat z cloud-systému stahuj //
----------------------------oo
Vedle standardní liturgie, kterou nacházíme v *siddurech a v *machsorech, existuje také celá řada sbírek a sborníků modliteb osobních, meditativních a kajícných.
Talmud osobní pokoru a osobní přístup ke komunikaci s Nebesy podporuje a velice důtklivě doporučuje. Vždy jde o naplnění, nikoli o splnění. V Ber 4:3 se dočítáme: r. Gamliel doporučuje: Předkládat modlitbu Šmone esre každý den, r. Jehošua doplňuje: přinejmenším obsah této modlitby /me´en šmone/; a mišna následující Ber 4:4 vysvětluje předchozí: Stane-li se tvá modlitba stereotypem /keva/ -- nelze ji nazvat Prosbou Pokory /t´china/. Totéž doporučení nacházíme také v Pirkej avot a s největší pravděpodobností z jednoho z těchto zdrojů čerpal i Ježíš, když vydává pokyny k tzv. „Modlitbě Páně“ -- mt 6:6.
Co je míněno stereotypem? Podle Ber 29b je to stav, kdy ti modlitba připadá jako břímě, /r. Jaakov ben Idi/; když ji nedokážeš ničím obohatit /r. Josef a Rabba/ je-li bez vztahu a vyprázdněná, dodává r. Zera a odvolává se na verš ps 72:5 : Báti se budou tebe, dokudž slunce a měsíc trvati bude (= tj. pokusí se navázat vztah s Tebou jak na ranní tak i během večerní b-hoslužby.)
Osobní modlitbu doporučují, praktikují a zavádějí také gaonim – např. Amram a Saadia a pomalu se z tohoto typu modliteb stává literatura. Vznikají např. alef-betické přímluvy a vsuvky do standradní liturgie, samostatné sbírky proseb a výroků začínající na konkrétní znak alef-betu, také šabbatové zmiros apod. A samozřejmě i celé ucelené sbírky kajícných a rozjímavých Přímluv.
Titul Maane lašon /Takto odpovídáme/ (= dosl. výpověď jazyka) je parafrází biblického verše: Při člověku bývá spořádání myšleni, ale od H-spodina jest řeč jazyka. (prv 16:1); A jelikož judaismus neuvažuje pouze dílčím způsobem, (viz proslulých třináct principů jak studovat tóru, jež jsou mj. standardní součástí každodenní liturgie) stává se parafráze šestnácté kapitoly Knihy přísloví jakoby „klíčovým veršem“ k samostatné rozjímavé modlitbě o vztahu mezi životem a posledními skutečnostmi…
Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od H-spodina jest výpověď jazyka.
Všechny cesty člověka čisté se jemu zdají, ale Tím, kdo zpytuje duchy, je H-spodin.
Na Něho uval činy své a budou upevněna předsevzetí tvá.
H-spodin všecko učinil pro Sebe sama, dokonce i bezb-žného a ty kdož selhali.
Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost.
V bázni B-ží se lze vystříhat zlého.
Lepší je maličko (statků) v spravedlnosti, než množství důchodů nespravedlivých.
Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale H-spodin spravuje jeho kroky…
Sbírka je tvořena necelou padesátkou modliteb pro nejrůznější příležitosti
1/Zpravidla ji otevírá zpěv Kel mole rachamim, (*Kel mole rachamim ovšem nenajdeme v každém vydání);
2/následuje krátké shrnutí nejdůležitějších halachických předpisů
3/a obligatorní Přímluva pro všechny, kdo po třicet dnů nenavštívili hřbitov.
Této „povinnosti“ se nemusíme příliš divit. Není důkazem nějaké zvláštní záliby dítek Jisroele v pobytu na pohřebištích, která je de facto rituálně znespůsobují, protože hlavním krédem Jisroele je především život, nikoli smrt. Nejde ani o obdobu varování křesťanských mystiků: „Pamatuj na smrt“ Nesmíme totiž zapomínat, že horlivější Židé respektovali i tzv. *Jom kippur katan – Malý den Přikrytí vin, který připadá pravidelně na předvečer *novměsíce (= roš chodeš), a zahrnuje půst, speciální Přímluvy a také návstěvu hřbitova. Vzhledem k tomu, že měsíce židovského kalendáře mají 29-30 dní, předpokládá *Maane lašon, že zb-žní *chasidim židovská pohřebiště minimálně jednou měsíčně navštíví.
Vlastní sbírku otevírá přímluva
4/ Cadike jesode olam, jejíž myšlenkovou kostru můžeme vysledovat ve všech dalších modlitbách určených pro rozjímání u konkrétních hrobů (např. hrobů učenců, příbuzných, přátel) a pro konkrétní příležitosti (např. přímluvy za rodičky, za nemocné, za obec, v pronásledování, pro zdar ve studiu, modlitby na cestu apod.)
Ze všeho nejpozoruhodnější je ovšem skutečnost, že i v samotném členění následujících Přímluv je zkušenému oku naprosto zřejmé, že navzdory zdánlivé *funerálnosti Maane lašon, Jisroel a jeho dítka za všech okolností slaví život!!! V žádné přímluvě nechybí zmínka o naději a důvěře v „uzavřené smlouvy“, v žádné nechybí zřetelné vyznání, že zásluhy předků (ovšem za předpokladu, že je uchováme, naplníme a projdeme jejich branami) humanizují vesmíry a v žádné samozřejmě nechybí ani další ze základních pravidel judaismu: Blí bvakaša - ejn tefila … Co je to za modlitbu, neobsahuje-li zároveň prosbu… A vlastní členění navíc ještě prozrazuje další skutečnost – prozrazuje i cíl a účel našeho pobytu zde, jímž je, jak jsme už mnohokrát opakovali : poznání Vznešeného a tvůrčí spolupráce s Ním.
Pravidla jsou vemkoncem jednoduchá – v judaismu se s nimi setkáváme na každém kroku.
1/ Náš pobyt tady má vyšší smysl
2/ existuje naděje na kvalitnější svět
3/ tomu můžeme napomoci svým sebeuskutečněním.
4/ Život není jednoduchý
5/ ale je svatý a nesmírně krásný právě pro tu naději,
6/ že smíme být partnery Vznešeného.
|
Podobně je svým způsobem traktován dokonce i Talmud. Jeho šest pořádků (šiša sedarim mišnajos) vytváří vlastní kratičký příběh, jemně skrytý v názvech jednotlivýh bloků -- Zerajim (símě), Moed (cyklus – správný čas); Našim (ženský princip); Nazikim (škody a pohromy); Kedojšim (posvěcení Svatého) a Tohojros (očista), jakoby tím chtělo být řečeno, že každý v sobě neseme símě budoucího světa, které vyžaduje náš respekt vůči přírodním i duchovím cyklům, že jsme niméně povstali jako synové muže a ženy a naše cesta v této chvíli vede „dolním“ světem, který také vyžaduje respekt a zvýšenou potřebu rituální bdělosti, abychom mohli komunikovat s Dárcem onoho vzácného símě. Že cesta „dolním“ světem se nezřídka neobejde bez pohrom, nicméně ty nás leda pozdržují od našeho hlavního poslání posvěcení Svatého, protože jestliže bylo na Počátku řečeno: A aj všechno je dobré …, pak – zdá-li se nám, že to dobré není, musí nastoupit očista. Nejen v rácmi Přímluv a tužeb, ale i skutkem.
|
Judaismus se tedy upírá jednak ke Chrámu (nikoli jen jako symbolu státnosti ale především jako k místu *přebývání Vznešeného uprostřed člověka) a jednak k Jednotě, tedy k naprostému oddání a splynutí s Jediným – jinak řečeno k přebývání člověka „uprostřed“ Vznešeného. K tomu (už vzhledem k dualitě „dolního“ světa) dojde naplno až ve světě budoucím *olam ha-ba. Podle tradice, do *olam ha-ba uvádí člověka Tóra a do znalosti Tóry a zákonů života učenci, rabbonim a dědictví židovské tradice. Proto je první část Přímluv *Maane lašon věnována rozjímání u hrobu věhlasných osobností, cadikim a rabbonim. (Z nich se na těchto stránkách budeme věnovat
8/ Modlitbě u hrobu učenců s dodatkem Přímluv
10/ ve velikém soužení
|
stačí se podívat na vysvětlení *micwy 33 -- kibud av wo-em (cti otce svého a matku svou) spolu s objasněním *micwy 257 – před člověkem šedivým povstaň / lv 19:32/
|
Následuje oddíl rozjímání u hrobů nejbližších příbuzných, kde bychom rádi upozornili na moblitby:
/24/ za manžela
a /23/ manželku /23/, protože s parafrázemi těchto textů se hojně setkáme i při dešifraci náhrobků.
Život je cesta – další „neúprosné pravidlo“. V *judaismu reprezentované už Abrahamovým vykročením z Ur Kaldejských a symbolizované také tradiční mýticko-agadickou postavou Věčného Žida – Ahasvera. Jednak cesta za obživou, ale také cesta ke Chrámu a ke Vznešenému. Rádi bychom se tedy věnovali i
modlitbě na cestu /27/
Při studiu Talmudu někoho možná zarazí poměrně hojné citace vyloženě „pověrečných“ praktik a pasáží.S oblibou říkávám, že Talmud je plný laskavých skřítků. Na druhou stranu si ale uvědomme, že někde tam se rodí i veškerá psychoanalýza. A že sen a snová stránka života není nic nečistého ani pověrečného. Tradice učí, že sen (heb. cholem) je přece chlebem (heb. lechem) duše…
Modlitbu za znepokojující sen /30/ uvádíme z tohoto důvodu.
Rabbonim, rodiče a vlastní cesta životem cestami uskutečňování snů, je jedna stránka našeho pobytu v těle, druhou stránkou je splnění *micwy 1 – rozmnožení a multiplikace B-žích darů mj. také zplozením potomků – nových bytostí, které mohou obdivovat, chválit a humanizovat, dokud nenastane Konec dní a znovu nezavládne Harmonie stvoření. Významnou část sbírky *Maane lašon proto tvoří Přímluvy za rodičky, za potomky a za jejich výchovu.
Pohromy a epidemie, nouze potkávají Syna člověka od věků. Přesto by nikdy neměl rezignovat na krásy života. (modlitby 42a 43).
Zcela speciálními přímluvami jsou pak
Vzpomínka na mučedníky /44/,
modlitba Malého dne přikrytí (= Jom kippur katan) /49/ a samozřejmě velezpěv „Ospravedlnění Soudu“ -
50/ Ciduk ha-din.
----------------------------oo
Pro milovníky systému nabízíme tabulkový přehled tabulka // další
Word soubory lze stahovat z cloud-systému stahuj //
