Projekt KEŠET
 
Hazkarat nebo modlitba za mrtvé ? 

            Obecně nelze říci nic jiného, než co učí tóra: Živí vědí, že muší zemřít, mrtví pak nevědí ničeho. (kaz 9:5) a také: Mrtví už na tebe nevzpomínají, v hrobě, kdo by tě oslavoval? (ps 6:6); Zastánci představy, že i jidiškajt praktikuje něco jako „modlitby za mrtvé“, se rádi opírají o Knihy Makabejské (22:39-45), kde se referuje o tom, že Juda Makabejský a jeho muži se modlili za duše svých padlých přátel a přinesli v chrámu *korbanot za jejich přestupky. Naopak Haj gaon a rav Nisim ben Jaakov oponují a tvrdí, že už za prahem smrti nikdo nic nezmůže. Že rozhodující je pouze čin. A doporučuje namísto vzpomínkových modliteb přinášet raději *cedakot.

Ale to se nijak nevylučuje. Stejně tak, jako nebožtík už nemůže „nahoře“ ovlivnit nic v náš prospěch, nemůžeme ani my „dole“ nějak pomoci, jeho blaženství anebo pekelným mukám, ve kterých se stejně prozatím nenachází, jelikož „mrtví nevědí ničeho“. 

Nicméně vesmír (tedy mikro- a makrokosmos) fungují skutečně karmicky. To není  vůbec žádné kacířství ani blud, protože v tóře zřetelně čteme:  Já jsem Panovník.. navštěvující nepravost do třetího a čtvrtého pokolení a činící milosrdenství nad tisíci.. (ex 20:5-6);  Jinými slovy, cosi neblahého má sílu“tady“ trvat třeba několik generací. Zatímco soci dobrého i tísíce… A jak *cedaka tak i *tefila jsou činy, dobré samy o sobě a pokud je odbudeme anebo anebo nekonáme jen jako svatý kšeft alebo odpustky, jsou dokonce velmi velmi dobré….

Pozorným pohledem zejména do pohřebních a hřbitovních modliteb (modliteb za mrtvé) se sami přesvědčíme, že se v jejich textech nejedná o pražádné „modlíkání“ za zesnulé, ale o meditace nad sebou samotným a tichý rozhovor s Panovníkem. 
            Krátké video na téma můžete sledovat zde.

Oblíbený (standardní) text Hazkarat nešamot se v židovském prostředí vyslovuje zejména  během Poutních svátků. (V některých komunitách také o všech šabatech během omerového období). V jidiškajt se tento zvyk ujal v důsledku prvních křižáckých pogromů a potom později dalších. Slavní *pajtanim skládali pamětní elegie, zakládaly se tzv. Kuntreses, Memorbücher a Jizkorbücher, kam se jména obětí zapisovala a během poutních svátků připomínala. Už jenom to, že jak svátky tak pochopitelně i šabaty mají status výjimečných dní, kdy se nepřimlouváme ani za vlastní nemocné, vlastní problémy a starosti, dokazuje, že Jizkor (jiný název pro Hazkarat nešamot – Připomínku dušenek)  nemohly mít přímluvný charakter či formu jakýchsi proseb za „polepšení“ nebožtíkům (anebo živým); Moderní obdobou Kozkoru, kterou vlastně známe i v našich krajích, je veřejné čtení jmen obětí genocid.

Třemi víceméně klasickými texty pro Jizkor jsou

a) Pasáže čerpající z žalmů – od verše „Co jest člověk, že jsi naň pamětliv? Jeho dny jsou jako stín… Nauč nás počítat našich dnů … Ostříhej bezúhonné a měj na zřeteli upřímnost, protože to, co člověk nakonec rád jest harmonie a pokoj. A prach se vrací zemi, ze které byl vzat, zatímco duchovno se vrací vždy do svého Zdroje, ke svému Dárci

b) Samotný Jizkor: Budiž pamětliv Vznešený Pane světů, životní jiskry a cesty toho a toho (zesnulého) a budiž pamětliv *cedakot, které rozdám na jeho památku, aby tak byl /byla vevázana do duchovního svazku Abrahama, Jicchaka a Jaakova a pramátí Sáry, Rivky, Lii a Rachel spolu s ostatními spravedlivými v Gan Ejden…

c) Přímluva Kel mole rachamim (Bože plný milosrdenství..):

Kel mole rachamim, sídlící vysoko nade vším, jen sesílá na křídlech šechiny poklidně utišení a odpočinutí všem, kdož kdesi ve vznešeném oddělení mohou sledovat nadoblačně jasné světlo …  Pane světů, přikryj všechny ty jiskry života svým Křídlem věčnosti, aby jiskra jejich života zůstala vevázána do svazku života. Kéž je jejich Pán také jejich dědictvím. A do té chvíle, kéž pokojně odpočívají ve svém hrobovém lůžku…. 

Amen. Sela.

 

 

KESHET databáze židovských hřbitovů, Kešet, židovské hřbitovy, Projekt Chewra, Čechy, Čechách, Morava, Moravě, České, Moravské, hřbitov, pohřbívání, symbolika, judaismus