Projekt KEŠET
 

Perek waw                    zpět

 

א) רַבִּי מֵאִיר אוֹמֵר כָּל הָעוֹסֵק בַּתּוֹרָה לִשְׁמָהּ, זוֹכֶה לִדְבָרִים הַרְבֵּה, וְלֹא עוֹד אֶלָּא שֶׁכָּל הָעוֹלָם כֻּלּוֹ כְּדַאי הוּא לוֹ, נִקְרָא רֵעַ, אָהוּב, אוֹהֵב אֶת הַמָּקוֹם, אוֹהֵב אֶת הַבְּרִיּוֹת, מְשַׂמֵּחַ אֶת הַמָּקוֹם, מְשַׂמֵּחַ אֶת הַבְּרִיּוֹת, וּמַלְבַּשְׁתּוֹ עֲנָוָה וְיִרְאָה, וּמַכְשַׁרְתּוֹ לִהְיוֹת צַדִּיק חָסִיד יָשָׁר וְנֶאֱמָן, וּמְרַחַקְתּוֹ מִן הַחֵטְא, וּמְקָרַבְתּוֹ לִידֵי זְכוּת, וְנֶהֱנִין מִמֶּנּוּ עֵצָה וְתוּשִׁיָּה בִּינָה וּגְבוּרָה, שֶׁנֶּאֱמַר לִי עֵצָה וְתוּשִׁיָּה אֲנִי בִינָה לִי גְבוּרָה, וְנוֹתֶנֶת לוֹ מַלְכוּת וּמֶמְשָׁלָה וְחִקּוּר דִּין, וּמְגַלִּין לוֹ רָזֵי תוֹרָה, וְנַעֲשֶׂה כְּמַעְיָן הַמִּתְגַּבֵּר וּכְנָהָר שֶׁאֵינוֹ פּוֹסֵק, וְהוֶֹה צָנוּע וְאֶרֶךְ רוּחַ, וּמוֹחֵל עַל עֶלְבּוֹנוֹ, וּמְגַדַּלְתּוֹ וּמְרוֹמַמְתּוֹ עַל כָּל הַמַּעֲשִׂים:

ב) אָמַר רַבִּי יְהוֹשֻׁעַ בֶּן לֵוִי, בְּכָל יוֹם וָיוֹם בַּת קוֹל יוֹצֵאת מֵהַר חוֹרֵב וּמַכְרֶזֶת וְאוֹמֶרֶת אוֹי לָהֶם לַבְּרִיּוֹת מֵעֶלְבּוֹנָהּ שֶׁל תּוֹרָה שֶׁכָּל מִי שֶׁאֵינוֹ עוֹסֵק בַּתּוֹרָה נִקְרָא נָזוּף, שֶׁנֶּאֱמַר נֶזֶם זָהָב בְּאַף חֲזִיר אִשָּׁה יָפָה וְסָרַת טָעַם, וְאוֹמֵר וְהַלֻּחֹת מַעֲשֵׂה אֱלֹהִים הֵמָּה וְהַמִּכְתָּב מִכְתַּב אֱלֹהִים הוּא חָרוּת עַל הַלֻּחֹת, אַל תִּקְרָא חָרוּת אֶלָּא חֵרוּת, שֶׁאֵין לְךָ בֶּן חוֹרִין אֶלָּא מִי שֶׁעוֹסֵק בְּתַלְמוּד תּוֹרָה, וְכָל מִי שֶׁעוֹסֵק בְּתַלְמוּד תּוֹרָה הֲרֵי זֶה מִתְעַלֶּה, שֶׁנֶּאֱמַר וּמִמַּתָּנָה נַחֲלִיאֵל וּמִנַּחֲלִיאֵל בָּמוֹת:

 ג) הַלוֹמֵד מֵחֲבֵרוֹ פֶּרֶק אֶחָד אוֹ הֲלָכָה אֶחָת אוֹ פָּסוּק אֶחָד אוֹ דִבּוּר אֶחָד אוֹ אֲפִילוּ אוֹת אֶחָת, צָרִיךְ לִנְהָג בּוֹ כָּבוֹד, שֶׁכֵּן מָצִינוּ בְּדָוִד מֶלֶךְ יִשְׂרָאֵל, שֶׁלֹּא לָמַד מֵאֲחִיתוֹפֶל אֶלָּא שְׁנֵי דְבָרִים בִּלְבָד, קְרָאוֹ רַבּוֹ אַלּוּפוֹ וּמְיֻדָּעוֹ, שֶׁנֶּאֱמַר וְאַתָּה אֱנוֹשׁ כְּעֶרְכִּי אַלּוּפִי וּמְיֻדָּעִי, וַהֲלֹא דְבָרִים קַל וָחוֹמֶר, וּמַה דָּוִד מֶלֶךְ יִשְׂרָאֵל שֶׁלֹּא לָמַד מֵאֲחִיתוֹפֶל אֶלָּא שְׁנֵי דְבָרִים בִּלְבָד קְרָאוֹ רַבּוֹ אַלּוּפוֹ וּמְיֻדָּעוֹ, הַלּוֹמֵד מֵחֲבֵרוֹ פֶּרֶק אֶחָד אוֹ הֲלָכָה אֶחָת אוֹ פָּסוּק אֶחָד אוֹ דִבּוּר אֶחָד אוֹ אֲפִילוּ אוֹת אֶחָת עַל אַחַת כַּמָּה וְכַמָּה שֶׁצָּרִיךְ לִנְהָג בּוֹ כָּבוֹד, וְאֵין כָּבוֹד אֶלָּא תוֹרָה, שֶׁנֶּאֱמַר כָּבוֹד חֲכָמִים יִנְחָלוּ וּתְמִימִים יִנְחֲלוּ טוֹב, וְאֵין טוֹב אֶלָּא תוֹרָה שֶׁנֶּאֱמַר כִּי לֶקַח טוֹב נָתַתִּי לָכֶם תּוֹרָתִי אַל תַּעֲזֹבוּ:

ד) כַּךְ הִיא דַּרְכָּהּ שֶׁל תּוֹרָה, פַּת בַּמֶּלַח תֹּאכֵל וּמַיִם בַּמְּשׂוּרָה תִּשְׁתֶּה וְעַל הָאָרֶץ תִּישָׁן וְחַיֵּי צַעַר תִּחְיֶה וּבַתּוֹרָה אַתָּה עָמֵל אִם אַתָּה עֹשֶׂה כֵּן אַשְׁרֶיךָ וְטוֹב לָךְ אַשְׁרֶיךָ בָּעוֹלָם הַזֶּה וְטוֹב לָךְ לָעוֹלָם הַבָּא:

(ה) אַל תְּבַקֵּשׁ גְּדֻלָּה לְעַצְמְךָ, וְאַל תַּחְמוֹד כָּבוֹד, יוֹתֵר מִלִּמּוּדֶךָ עֲשֵׂה, וְאַל תִּתְאַוֶּה לְשֻׁלְחָנָם שֶׁל שָׂרִים, שֶׁשֻּׁלְחָנְךָ גָּדוֹל מִשֻּׁלְחָנָם וְכִתְרְךָ גָּדוֹל מִכִּתְרָם, וְנֶאֱמָן הוּא בַּעַל מְלַאכְתְּךָ שֶׁיְּשַׁלֶּם לְךָ שְׂכַר פְּעֻלָּתֶךָ:

 (ו) גְּדוֹלָה תּוֹרָה יוֹתֵר מִן הַכְּהוּנָּה וּמִן הַמַּלְכוּת, שֶׁהַמַּלְכוּת נִקְנֵית בִּשְׁלֹשִׁים מַעֲלוֹת, וְהַכְּהֻנָּה בְּעֶשְׂרִים וְאַרְבַּע, וְהַתּוֹרָה נִקְנֵית בְּאַרְבָּעִים וּשְׁמוֹנֶה דְבָרִים, וְאֵלוּ הֵן, בְּתַלְמוּד, בִּשְׁמִיעַת הָאֹזֶן, בַּעֲרִיכַת שְׂפָתָיִם, בְּבִינַת הַלֵּב, בְּאֵימָה, בְּיִרְאָה, בַּעֲנָוָה, בְּשִׂמְחָה, בְּטָהֳרָה, בְּשִׁמּוּשׁ חֲכָמִים, בְּדִקְדּוּק חֲבֵרִים, בְּפִלְפּוּל הַתַּלְמִידִים, בְּיִשּׁוּב, בְּמִקְרָא, בְּמִשְׁנָה, בְּמִעוּט סְחוֹרָה, בְּמִעוּט דֶּרֶךְ אֶרֶץ, בְּמִעוּט תַּעֲנוּג, בְּמִעוּט שֵׁנָה, בְּמִעוּט שִׂיחָה, בְּמִעוּט שְׂחוֹק, בְּאֶרֶךְ אַפַּיִם, בְּלֵב טוֹב, בֶּאֱמוּנַת חֲכָמִים, בְּקַבָּלַת הַיִּסּוֹרִין, הַמַּכִּיר אֶת מְקוֹמוֹ, וְהַשָּׂמֵחַ בְּחֶלְקוֹ, וְהָעוֹשֶׂה סְיָג לִדְבָרָיו, וְאֵינוֹ מַחֲזִיק טוֹבָה לְעַצְמוֹ, אָהוּב, אוֹהֵב אֶת הַמָּקוֹם, אוֹהֵב אֶת הַבְּרִיּוֹת, אוֹהֵב אֶת הַצְּדָקוֹת, אוֹהֵב אֶת הַמֵּישָׁרִים, אוֹהֵב אֶת הַתּוֹכָחוֹת, וּמִתְרַחֵק מִן הַכָּבוֹד, וְלֹא מֵגִיס לִבּוֹ בְּתַלְמוּדוֹ, וְאֵינוֹ שָׂמֵחַ בְּהוֹרָאָה, נוֹשֵׂא בְעֹל עִם חֲבֵרוֹ, וּמַכְרִיעוֹ לְכַף זְכוּת, וּמַעֲמִידוֹ עַל הָאֱמֶת, וּמַעֲמִידוֹ עַל הַשָּׁלוֹם, וּמִתְיַשֵּׁב לִבּוֹ בְּתַלְמוּדוֹ, שׁוֹאֵל וּמֵשִׁיב שׁוֹמֵעַ וּמוֹסִיף, הַלּוֹמֵד עַל מְנָת לְלַמֵּד וְהַלּוֹמֵד עַל מְנָת לַעֲשׂוֹת, הַמַּחְכִּים אֶת רַבּוֹ, וְהַמְכַוֵּן אֶת שְׁמוּעָתוֹ, וְהָאוֹמֵר דָּבָר בְּשֵׁם אוֹמְרוֹ, הָא לָמַדְתָּ כָּל הָאוֹמֵר דָּבָר בְּשֵׁם אוֹמְרוֹ מֵבִיא גְאֻלָּה לָעוֹלָם, שֶׁנֶּאֱמַר וַתֹּאמֶר אֶסְתֵּר לַמֶּלֶךְ בְּשֵׁם מָרְדְּכָי:

 ז) גְּדוֹלָה תוֹרָה שֶׁהִיא נוֹתֶנֶת חַיִּים לְעֹשֶׂיהָ בָּעוֹלָם הַזֶּה וּבָעוֹלָם הַבָּא, שֶׁנֶּאֱמַר כִּי חַיִּים הֵם לְמוֹצְאֵיהֶם וּלְכָל בְּשָׂרוֹ מַרְפֵּא, וְאוֹמֵר, רִפְאוּת תְּהִי לְשָׁרֶךָ וְשִׁקּוּי לְעַצְמוֹתֶיךָ, וְאוֹמֵר, עֵץ חַיִּים הִיא לַמַּחֲזִיקִים בָּהּ וְתוֹמְכֶיהָ מְאֻשָּׁר, וְאוֹמֵר, כִּי לִוְיַת חֵן הֵם לְרֹאשֶׁךָ וַעֲנָקִים לְגַרְגְּרֹתֶיךָ, וְאוֹמֵר, תִּתֵּן לְרֹאשְׁךָ לִוְיַת חֵן עֲטֶרֶת תִּפְאֶרֶת תְּמַגְּנֶךָּ, וְאוֹמֵר, כִּי בִי יִרְבּוּ יָמֶיךָ וְיוֹסִיפוּ לְךָ שְׁנוֹת חַיִּים, וְאוֹמֵר, אֹרֶךְ יָמִים בִּימִינָהּ בִּשְׂמֹאוֹלָהּ עֹשֶׁר וְכָבוֹד, וְאוֹמֵר כִּי אֹרֶךְ יָמִים וּשְׁנוֹת חַיִּים וְשָׁלוֹם יוֹסִיפוּ לָךְ וְאוֹמֵר, דְּרָכֶיהָ דַּרְכֵי נוֹעַם וְכָל נְתִבוֹתֶיהָ שָׁלוֹם:

ח) רַבִּי שִׁמְעוֹן בֶּן יְהוּדָה מִשּׁוּם רַבִּי שִׁמְעוֹן בֶּן יוֹחָאִי אוֹמֵר, הַנּוֹי וְהַכֹּחַ וְהָעוֹשֶׁר וְהַכָּבוֹד וְהַחָכְמָה וְהַזִּקְנָה וְהַשֵּׂיבָה וְהַבָּנִים נָאֶה לַצַּדִּיקִים וְנָאֶה לָעוֹלָם, שֶׁנֶּאֱמַר עֲטֶרֶת תִּפְאֶרֶת שֵׂיבָה בְּדֶרֶךְ צְדָקָה תִּמָּצֵא, וְאוֹמֵר, עֲטֶרֶת זְקֵנִים בְּנֵי בָּנִים וְתִפְאֶרֶת בָּנִים אֲבוֹתָם, וְאוֹמֵר תִּפְאֶרֶת בַּחוּרִים כּוֹחָם וַהֲדַר זְקֵנִים שֵׂיבָה, וְאוֹמֵר, וְחָפְרָה הַלְּבָנָה וּבוֹשָׁה הַחַמָּה כִּי מָלַךְ יְהֹוָה צְבָאוֹת בְּהַר צִיּוֹן וּבִירוּשָׁלַיִם וְנֶגֶד זְקֵנָיו כָּבוֹד:

ט) רַבִּי שִׁמְעוֹן בֶּן מְנַסְיָא אוֹמֵר, אֵלּוּ שֶׁבַע מִדּוֹת שֶׁמָּנוּ חֲכָמִים לַצַּדִּיקִים, כֻּלָּם נִתְקַיְּמוּ בְּרַבִּי וּבְבָנָיו:

 (י) אָמַר רַבִּי יוֹסֵי בֶּן קִסְמָא, פַּעַם אַחַת הָיִיתִי מְהַלֵּךְ בַּדֶּרֶךְ וּפָּגַע בִּי אָדָם אֶחָד, וְנָתַן לִי שָׁלוֹם, וְהֶחֱזַרְתִּי לוֹ שָׁלוֹם, אָמַר לִי, רַבִּי מֵאֵיזֶה מָקוֹם אָתָּה, אָמַרְתִּי לוֹ, מֵעִיר גְּדוֹלָה שֶׁל חֲכָמִים וְשֶׁל סוֹפְרִים אָנִי, אָמַר לִי, רַבִּי רְצוֹנְךָ שֶׁתָּדוּר עִמָּנוּ בִּמְקוֹמֵנוּ וַאֲנִי אֶתֵּן לְךָ אֶלֶף אֲלָפִים דִּנְרֵי זָהָב וַאֲבָנִים טוֹבוֹת וּמַרְגָּלִיּוֹת, אָמַרְתִּי לוֹ אִם אַתָּה נוֹתֵן לִי כָּל כֶּסֶף וְזָהָב וַאֲבָנִים טוֹבוֹת וּמַרְגָּלִיּוֹת שֶׁבָּעוֹלָם, אֵינִי דָר אֶלָּא בִּמְקוֹם תּוֹרָה, וְכֵן כָּתוּב בְּסֵפֶר תְּהִלִּים עַל יְדֵי דָוִד מֶלֶךְ יִשְׂרָאֵל, טוֹב לִי תּוֹרַת פִּיךָ מֵאַלְפֵי זָהָב וָכָסֶף, וְלֹא עוֹד, אֶלָּא שֶׁבִּשְׁעַת פְּטִירָתוֹ שֶׁל אָדָם אֵין מְלַוִין לוֹ לְאָדָם לֹא כֶסֶף וְלֹא זָהָב וְלֹא אֲבָנִים טוֹבוֹת וּמַרְגָּלִיּוֹת, אֶלָּא תּוֹרָה וּמַעֲשִׂים טוֹבִים בִּלְבָד, שֶׁנֶּאֱמַר, בְּהִתְהַלֶּכְךָ תַּנְחֶה אוֹתָךְ בְּשָׁכְבְּךָ תִּשְׁמוֹר עָלֶיךָ וַהֲקִיצוֹתָ הִיא תְשִׂיחֶךָ, בְּהִתְהַלֶּכְךָ תַּנְחֶה אֹתָךְ, בָּעוֹלָם הַזֶּה, בְּשָׁכְבְּךָ תִּשְׁמוֹר עָלֶיךָ, בַּקָּבֶר, וַהֲקִיצוֹתָ הִיא תְשִׂיחֶךָ, לָעוֹלָם הַבָּא, וְאוֹמֵר, לִי הַכֶּסֶף וְלִי הַזָּהָב נְאֻם יְהֹוָה צְבָאוֹת:

 יא) חֲמִשָׁה קִנְיָנִים קָנָה לוֹ הַקָּדוֹשׁ בָּרוּךְ הוּא בָּעוֹלָמוֹ, וְאֵלּוּ הֵן, תּוֹרָה קִנְיָן אֶחָד, שָׁמַיִם וָאָרֶץ קִנְיָן אֶחָד, אַבְרָהָם קִנְיָן אֶחָד, יִשְׂרָאֵל קִנְיָן אֶחָד, בֵּית הַמִּקְדָּשׁ קִנְיָן אֶחָד. תּוֹרָה מִנַּיִן, דִּכְתִיב, יְהֹוָה קָנָנִי רֵאשִׁית דַּרְכּוֹ קֶדֶם מִפְעָלָיו מֵאָז, שָׁמַיִם וָאָרֶץ מִנַּיִן דִּכְתִיב כֹּה אָמַר יְהֹוָה הַשָּׁמַיִם כִּסְאִי וְהָאָרֶץ הֲדֹם רַגְלָי אֵי זֶה בַיִת אֲשֶׁר תִּבְנוּ לִי וְאֵי זֶה מָקוֹם מְנוּחָתִי, וְאוֹמֵר, מָה רַבּוּ מַעֲשֶׂיךָ יְהֹוָה כֻּלָּם בְּחָכְמָה עָשִׂיתָ מָלְאָה הָאָרֶץ קִנְיָנֶךָ. אַבְרָהָם מִנַּיִן, דִּכְתִיב וַיְבָרְכֵהוּ וַיֹּאמַר בָּרוּךְ אַבְרָם לְאֵל עֶלְיוֹן קוֹנֶה שָׁמַיִם וָאָרֶץ. יִשְׂרָאֵל מִנַּיִן, דִּכְתִיב, עַד יַעֲבֹר עַמְּךָ יְהֹוָה עַד יַעֲבוֹר עַם זוּ קָנִיתָ, וְאוֹמֵר לִקְדוֹשִׁים אֲשֶׁר בָּאָרֶץ הֵמָּה וְאַדִּירֵי כָּל חֶפְצִי בָם, בֵּית הַמִּקְדָּשׁ מִנַּיִן, דִּכְתִיב, מָכוֹן לְשִׁבְתְּךָ פָּעַלְתָּ יְהֹוָה מִקְּדָשׁ אֲדֹנָי כּוֹנְנוּ יָדֶיךָ, וְאוֹמֵר וַיְבִיאֵם אֶל גְּבוּל קָדְשׁוֹ הַר זֶה קָנְתָה יְמִינוֹ:

 יב) כָּל מַה שֶּׁבָּרָא הַקָּדוֹשׁ בָּרוּךְ הוּא בָּעוֹלָמוֹ, לֹא בְרָאוֹ אֶלָּא לִכְבוֹדוֹ, שֶׁנֶּאֱמַר, כֹּל הַנִּקְרָא בִשְׁמִי וְלִכְבוֹדִי בְּרָאתִיו יְצַרְתִּיו אַף עֲשִׂיתִיו, וְאוֹמֵר יְהֹוָה יִמְלֹךְ לְעֹלָם וָעֶד:

 רַבִּי חֲנַנְיָא בֶּן עֲקַשְׁיָא אוֹמֵר, רָצָה הַקָּדוֹשׁ בָּרוּךְ הוּא לְזַכּוֹת אֶת יִשְׂרָאֵל, לְפִיכָךְ הִרְבָּה לָהֶם תּוֹרָה וּמִצְוֹת, שֶׁנֶּאֱמַר יְהֹוָה חָפֵץ לְמַעַן צִדְקוֹ יַגְדִּיל תּוֹרָה וְיַאְדִּיר:

------oooOooo------

6/1  Moudří učili jazykem mišny, budiž požehnán Ten, kdo si je vyvolil i s jejich učením

            Rabbi Meir učíval: Každý, kdo se zabývá Zákonem pro sám Zákon, dosahuje velikých zásluh a nejen to zasluhuje, aby celý vesmír byl jeho. Říká se o něm, že je  přítel, milovaný a milující Všemohoucího, milující stvoření, činící radost Všemohoucímu i stvořením.  Je obláčen pokorou a bázní B-ží a připravován (*machšarto) stát se  spravedlivým, zbožným (*chasidem), upřímným a věrým, je vzdalován od hřícha a přiváděn k zásluhám. Je schopen posloužit ostatním radou,  pomocí, prozíravostí (*bina) a soudem (*gvura), neboť stojí psáno: Li eca we-tošija…/Př 8:14/…

            Je mu dáno i království, vláda a prozíravost v soudu, odhalují se mu tajemství Zákona, je učiněn zdrojem, jenž nikdy nevysychá, a pramenem, jenž stále sílí. Jda, stane se skromným a tolerantním vůči všem, kdo mu působí újmu. A každým svým skutkem poroste a ponese se výš a výš.

 

6/2  Rabbi Jehošua ben Levi pravil: Dennodenně sestupuje *Bat-kol /hlas B-ží) s hory Oreb, hřímá a praví: „Běda těm, kdož zhrdají Zákonem.“ Neboť každý, kdo opomíjí hloubání v Zákoně, bude nazván *nizufem, jak stojí psáno: Nazem zahav be-af chazir …  Zlatý kroužek v rypáku vepře, jest žena krásná, ale svéhlavá  /Př 11:22 –eku/“  A také: Ha-luchot maase Elokim hema …A desky ty byly dílem B-žím a písmo na nich vyryté bylo rovněž písmem B-žím /Ex 32:16/;  Nečti však *charut (vyryta) nýbrž *cherut (svoboda), neboť ten, kdo hloubá v Zákoně přestává být *ben-chorin  (Synem pohubení). A každý, kdo skutečně hloubá v Zákoně dojde povýšení, neboť stojí psáno: A (hnuli se) z Matana  do Nachali-El a z Nachali-El do Bamot /Nu 21:19/

 

6/3  Kdo se naučí jediný oddíl,  *halachu, verš,  pouhé slovo či dokonce jediný znak od svého bližního, měl by mu vzdát úctu. Jak to nacházíme u Davida, krále Jisroele, jenž se od Achitofela naučil pouhým dvěma skutečnostem, a přesto ho nazval svým učitelem, vůdcem a důvěrníkem, neboť stojí psáno: Ve-ata anoš …Ale ty,  mně rovný, vůdce můj a důvěrník /Ž 55:14/;  A nesejde na tom, jde-li o maličkost anebo o podstatnou skutečnost. Jestliže se král David nenaučil od Achitofele více než dvěma skutečnostem a přesto ho nazval svým učitelem, vůdcem a důvěrníkem, tím spíš bychom měli vzdát úctu tomu, od koho se naučíme jeden oddíl nebo *halachu, verš, slovo nebo jediný znak, bychom mu měli vzdát úctu. Vždyť koho vlastně ctíme? Samotný Zákon. Neboť stojí psáno: tamimim jinachlu tov … upřímní dědičně obdrží dobré /Př 28:10/ ; Co je to „dobré“?  Zákon, neboť jest psáno:  Ki lekach tov …  Nebo naučení  dobré dávám vám /Př 4:2/

 

6/4  Taková je Cesta zákona: Jez svůj krajíc se solí a pij svou vodu v míru, spi na zemi, truď se strázněmi  života a přičinlivě hlouběji v Zákoně. Budeš-li tak činit, blaze tobě a šťastně se ti povede. Blaze ti bude na tomto světě a šťastně se ti povede v Světě budoucím.

 

6/5  Nehledej pro sebe Velikost a neprahni po Poctách. Sice tyto tvé činy převýší  tvoji Moudrost. A nebuď žádostiv stolu králů, neboť tvůj stůl je důstojnější než jejich a tvá Koruna cennější nad jejich. Neboť Ten, pro Koho pracuješ (=kdo tě pověřil tvým posláním),  ti spolehlivě dá náležitou odměnu.

 

6/6   Zákon je více než kněžství a kralování. Neboť  kralování lze získat třiceti vlastnostmi, kněžství čtyřiadvaceti, ale Zákon prostřednictvím osmačtyřiceti dobrých vlastností:  Učením, otevřením uší, otvíráním úst,  porozuměním  srdce (= prozíravostí) srdce, moudrostí srdce, uctivou bázní, bázní Nebes, pokorou, radostí,  čistotou, kontaktem s Moudrými, hledáním spolu se spolubratřími (*dikduk),  snahou pochopit nesrovnalosti (*pilpul), zabydlením se v Psaném i Opakovaném,  omezením obchodu, omezením *darchot ha-arec (=  usilování o světský zdar),  omezením požitků, omezením spánku,  omezením zbytečných řečí,  omezením rozpustilosti, trpělivostí (= tolerancí), dobrotou srdce, důvěrou k Moudrým,  přijmutím utrpení, pochopením svého „místa“,  potěšením ze svého „údělu“,  vybudováním plotu  kolem vlastních výpovědí,  neprosazováním  jen  vlastního dobra, snahou být milován, láskou k Všemohoucímu,  láskou ke stvořením, k *cedakot,  k upřímnosti, láskou i k trestu, rezignací na pocty, ochranou srdce před pýchou na poznané,  nelibováním si v příležitostech vynášet soud, nešením jha svých spolubratří, posuzováním druhého z jeho lepší stránky, navracením bližních k pravdě, k pokoji a  ke studiu, otázkami a odpověďmi,  nasloucháním, doplňováním, studiem pro znalost, studiem pro čin, rozpracováním moudrosti svého učitele,  soustředěným nasloucháním jeho výpovědím a vynášením nových  pravidel v souladu s tím, co učil on.  Vždyť ses přec učíval, že každý, kdo vysloví skutečnost ve jménu toho, kdo ji stanovil, přispívá k vykoupení světa, neboť stojí psáno: Ester pak oznámila králi jménem Mardocheovým /Est 2:22/

 

6/7  Velikost zákona spočívá v tom, že přináší život jak v tomto světě tak i ve Světě budoucím, neboť jest psáno:  Nebo /slova H-spodinova/ životem jsou těm, kteříž je nalézají a všemu tělu jejich lékařstvím /Pr 4:22/;  A také:  Toť bude zdraví životu tvému a rozvlažení kostem tvým /Př 3:8/; i a také: Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují , a kteříž ji mají, blahoslaveni jsou /Př 3:18/;  ZM; a dále: Přidá hlavě tvé příjemnosti, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému /Př 1:9/  a také:  Přidá hlavě tvé příjemností, korunou krásnou obdaří tě /Př 4:9/ ; a dále: Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji a přidáno budeť let života /Př 9:11/ --  Dlouhost dnů v pravici její, v levici její bohatství a sláva /Př 3:16/;  a také: Dlouhosti zajisté dnů i let života i pokoje přidadí tobě, /Př 3:2/ …

 

6/8  Rabbi Šimjon ben Jehuda učíval jménem r. Šimjona ben Jochaj: Krása, síla, bohatství, čest, moudrost, šediny a dítky jsou ozdobou spravedlivých a ozdobou světa. Jak stojí psáno: Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nacházející /Př 16:31/;  a také:  Ozdoba mládenců jest síla jejich a okrasa starců šediny /Př 20:29/;  a ještě: I zahanbí se měsíc a zastydí se slunce, když kralovati bude H-spodin Zástupů na hoře Sion a v Jeruzalémě před starci svými v slávě /Iz 24:23/ …

 

6/9  Rabbi Šimjon ben Manasja pravil: Oněch sedm vlastností zdobících spravedlivého vyjmenovaných našimi Moudrými v sobě chovali rabbi  /Jehuda ha-Nasi/ a jeho synové. Rabbi

 

6/10  Jose ben Kisma vyprávěl:  Jednou, když jsem cestoval,  přistoupil ke mně jakýsi člověk a pozdravil mne pozdravením Pokoje. Odpověděl jsem mu také tak. Otázal se mne: Odkud jsi, pane? Já na to:  Z města, jež jest zvelebeno svými Mudrci a znalci Knih. On na to: Uvol se a bydli tu s námi v našem městě a dostaneš ode mne nespočet  denárů, zlata, drahých kamenů a perel. – Odpověděl jsem mu: I kdybys mi dal všechny poklady , zlato, drahé kamení a všechny perly světa, nebudu bydleti jinde, než tam, kde dlí Zákon neboť stojí psáno v Knize žalmů Davidových:  Za lepší pokládám sobě Zákon z úst Tvých než na tisíce zlata a stříbra /Ž 119:72/.  Leč nejde jen o to, protože v hodině odchodu neprovázejí člověka ani peníze ani zlato, drahé kameny a perly nýbrž jedině Zákon a dobré skutky. Neboť stojí psáno: Kamkoli půjdeš, ono /´= Slovo/ tě doprovodí, půjdeš-li spáti, bude tě ostříhat, a když zase procitneš, bude s tebou rozmlouvati /Př 6:22/.  Kamkoli půjdeš na tomto světě, tě doprovodí, ulehneš-li ke spánku do hrobu, ostříhá tě, a když zase procitneš – ve Světě budoucím – bude s tebou rozmlouvati. Protože stojí psáno: Méť jest stříbro a mé jest zlato, praví H-spodin zástupů /Ag 2:9/.

 

6/11  Patero druhů zboží si Svatý (budiž požehnán) nárokuje na tomto světě: Zákon – jeden z nich, nebe a zemi – jeden z nich, Abrahama – další  nich, Jisroele – další a *bejt ha-mikdaš (= chrám) – další.  Proč Zákon? Neboť stojí psáno: Mne si H-spodin vydobyl při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy /Př 8:22/;  Proč nebe a zemi? Neboť stojí psáno:  Takto praví H-spodin – Nebe jest mi trůnem a země podnožkou mých nohou. Kde ten dům bude, kterýž mi vzděláte? Aneb kde bude místo odpočívání mého? /Iz 66:1/;  a také: Jak mnozí a velicí jsou skutkové Tvoji, H-spodine! Všecky´s je moudře učinil, plná jest země bohatství Tvého. /Ž 104:24/;  Proč Abrahama? Neboť stojí psáno: I požehnal mu (= Melchisedech) a řekl: Požehnaný Abram B-hu silnému nejvyššímu, kterýž vládne nebem a zemí /Gn 14:19/;  a také – Svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž jest všecka líbost má /Ž 16:3/;  A *bejt ha-mikdaš?  Neboť jest psáno: Uvedeš je a štípíš je  na hoře dědictví svého, na místě, kteréž jsi k příbytku svému připravil /Ex 15:17/;  a také: Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu, kterouž si získala  pravice jeho /Ž 78:54/ …

 

6/12  Všechno, co Všemohoucí (budiž požehnán) stvořil v existujícím vesmíru, nestvořil k jinému účelu než ke cti svého jména., neboť stojí psáno:  jednoho každého, kdo se nazývá mým jménem, jehož jsem stvořil ke své slávě, jehož jsem zformoval a učinil …/Iz 43:7/  a je také psáno: H-spodin bude panovat na věky věků….

 

zpět //

KESHET databáze židovských hřbitovů, Kešet, židovské hřbitovy, Projekt Chewra, Čechy, Čechách, Morava, Moravě, České, Moravské, hřbitov, pohřbívání, symbolika, judaismus