092 - Milchig a flajšig
Zeptejte se někoho, kdo má alespoň trochu vlasů, co je to žid. Určitě se dozvíte, že židi jsou na prachy a nejedí vepřový. Nepříliš lichotivý obrázek, ale nešť. O tom ostatním je musíme přesvědčit. Vždyť dokud se nám daří „vypadat“ tak, že to výše zmíněnému popisu skutečně odpovídá, co naděláme? Ale při snaze o maximální pozitivismus, lze ten axiom přeložit také jako – jsou podnikaví a dodržují kašrut. Jeden můj přítel je autorem obratu ještě daleko výstižnějšího: mají vůči kašrutu pokoru a respekt. nejspíš si to sám prožil a pochopil, že to je pro „diasporního“ žida – tedy žida tvořícího a nažívajícího v lautr nežidovském prostředí – jediné řešení jak žít a nezbláznit se. Podle mě asimilace začíná jinde, než na talíři. Pokorný respekt! Nezapomenu totiž na situaci, kdy „klient“ Pensionu Charlese Jordana tichounce ale stále ještě s „podnikavou“ jiskrou svobody v očích prosí : „Hele a příště mi dones, ale tajně, bacha na to, asi tak patnáct deka drůbeží šunky a nějakej normální sejra. Tady se to nedá žrát…“
Nebesa! Drůbeží uzeniny jsou tak jako tak plný vepřovýho a každej trochu jedlej sýr má v sobě spoustu nekošerných syřidel, nekošerná éčka a nemá rabinátní štempl!! A to se má polykat přímo ve zdech silně ortodoxního útulku?! Mohu vůbec takovou prosbu respektovat? Vždyť jedna z micwot nás učí: nepoložíš nástrahu před slepého, nedopustíš, aby tvůj bližní bez příčiny anebo s tvým přičiněním klopýtnul! A co když se to dozví Charles Jordan-team? Neztratí tak motivaci financovat ústav, kde se takhle hřeší? Samozřejmě jsem svatosvatě slíbil, že požadovaný kontraband určitě obstarám. Právě pro dva základní postuláty. Pro chinuch – tedy postupné zasvěcování do vějíře Pokynů a pro pravidlo naplnění nikoli plnění.
S milchig a flajšig se to má jako se Sladkým požehnaným. Musíš se rozhodnout, do jaké míry mu chceš být věrný. Přes to nejede vlak. Kdo si chce tuto část kašrutu obléci jako uniformu, stačí mu maličkost. Důsledně (hezky povojensku) poslouchat těch několik málo pravidel, najmout si formana anebo koupit auto (potraviny „jedlé“ jsou totiž k dispozici jen ve vybraných prodejnách ve Vídni a v Praze) a maličko přeuspořádat svoji kuchyni a domácnost. Ale ani tito „věrní“ nebudou okradeni o tříbení a rozvíjení tvůrčího přístupu, o to myšlenkové „sudoku“ přítomné v jidiškajt všude, kde se prakticky řeší určité halachické otazníky. Protože:
1/ Dva u jednoho stolu nemohou jíst každý něco jiného – tedy jeden milchig, druhý flajšig. Snad proto, že by někoho napadlo okoštovat od toho druhého? Anebo kdyby nečekanou náhodou ten druhý gestikuloval tak divoce, že by mu kus flákoty z vidličky odletěl do pudingu prvního. Nicméně, sedí-li od sebe dostatečně daleko. Už je tu šance, najíst se v klidu. Anebo vytvoří-li si pojistku, aby snad nezapomněli, že jedí každý něco jiného, která je tvořena – a) jiným ubrusem b) postaví-li mezi sebe anebo jen tak na stůl něco, co tam obvykle nestává.
2/ Je nutno hlídat milchig a flajšig nádobí, nářadí, ledničky, špajzky a dokonce i ubrusy.
3/ Rozlišujeme dokonce mezi milchig a flajšig chlebem (je-li ho celý bochník). Nicméně nakrájí-li se na plátky a ten, kdo chléb krájí, si umyje ruce a rozdělí na milchig a flajšig hromádku, je všechno v pořádku. Co s plátky, které se nedojí? Pokud se jich nikdo z mlíčňáků či masožravců nedotkl, jsou neutrální (parve). Dotykem se ale rázem mění v milchig nebo flajšig produkt. (To není k smíchu uvědomíme-li si, že v každém našem počínání – včetně tohoto psaní – musí být určitý záměr. Zvědomění, kawana..)
4/ Stejný pozor nutno dát na neutrální zeleninový salát. Servírujeme ho extra naběračkou, která se ale nesmí dotknout potravin v té či oné sekci mléčně rozdělené tabule.
5/ Halacha to sice nevyžaduje, ale je pradávný zvyk (minhag) mít extra nůž na chleba, extra nůž na milchig a extra nůž na flajšig. (viz povídka z chasidského prostředí: Značky na nožích)
6/ Pozor dokonce i na slánky a kořenky. Z otevřených nelze „obsluhovat“ obě strany stolu. Z uzavřených sice ano, ale doporučuje se otřít je vždy, kdy jsme je použili k tomu či onomu účelu. A rozhodně si pořiďte dvě rozdílné dózy na sůl. Z jedné nabíráme na melichu a solení mas, z druhé dosolujeme milchig pokrmy. A že by neměly stát hned těsně vedle sebe, není, tuším, třeba zdůrazňovat.
7/ Posvěcení (rozuměj oddělení) k tomu či onomu účelu se týká i nádob. Mléčný hrnec nemá přijít do styku s masem. Jedině, že by absolvoval rituální ponoření. A naopak.
8/ Ujal se minhag, počkat po konzumaci masa zhruba 6 hodin, chceme-li zakousnout do mléčného. Je vhodné si tak jako tak vyčistit zuby. Někteří slevují na tři hodiny, minimální rozpětí je jedna hodina a to dokonce i u nemocných, kteří se bez mléčné (i masité) stravy neobejdou. Ovšem – halachický oříšek – nemocní mohou klidně konzumovat i maso s mlékem současně. Předpokládejme tedy, že rezignují na šestihodinový interval mezi jednotlivými sousty směsi. Stůl je před podáváním milchig jídel po flajšig chodu nutno (i po šesti hodinách) utřít, sklidit a prostřít znovu. Je-li pořadí obrácené, žádný interval se nerespektuje, ačkoli Zohar doporučuje posečkat alespoň hodinku (a rituální oddělení absolvovat).
A to jsou všechno jen drobné příklady. Je tu také ještě kategorie neutrálních potravin (zelenina a ryby). I ta se řídí svými pravidly. Rozhoduje také teplota a kořeněnost potravin atd. atp. A celý masomléčný rébus je jen titěrným kamínkem na útesu celého kašrutu. Prvotní je samozřejmě vůle.
Větší otazníky mohou nastat ve chvíli, kdy zapojíme do našeho „sudoku“ také kategorii, že ze směsi milchig a flajšig nelze mít pražádný prospěch. Modelová situace: Psí granule anebo konzervy obsahují (byť mizivou) masitou složku. Mohu do misky psovi hodit zároveň s granulemi i ořezky ze sýra? Domnívám se, že rozhodně ne, protože z radosti svého psíka mám přece „prospěch“. Stejně tak jako ze všežravých slepic, kterým bych neměl v jedné chvíli povrhnout chleba od milchig snídaně a masité zbytky z poledního vývaru. A co teprve při umývání nádobí. Když zbytky z milchig talíře dopadnou na flajšig hrnec? No to je hotové neštěstí, za předpokladu, že umyté nádobí považuji za svůj „prospěch“. A dotaženo do důsledku - je samotná výlevka užitečná anebo neužitečná? Pak najednou chápeme, proč jsou skutečně ortodoxní kuchyně opravdu důsledně paralelní. Časem v tom získáte praxi a obtížnější případy lze konzultovat na rabinátu. Prvotní je samozřejmě vůle.
Kořenem celého milchig a flajšig komplexu jsou tři biblické zmínky – trojí připomenutí Pokynu. Lo tevašel gedi be-chalev imo - Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho /ex 23:19 a také ex 34:26 a ještě v dt 14:21/; Jen málokterá micwa se opakuje v bibli tak hojně!! To jistě není samo sebou, ale lépe by bylo, kdyby nebylo. Protože rébus se začíná komplikovat. Převládající (většinová) tradice vyvozuje z trojího připomenutí argumenty pro varování před a/ vařením b/ konzumací c/ užitkem z takovéto směsi. Ale už Rambam - náš bývalý „kacíř“ – dnes halachická autorita – si dovolil vyslovit názor, že není třeba „zneužívat“ trojího opakování téhož Pokynu k tomu, abychom si nějak zdůvodnili varování před vařením, konzumací a prospěchem (Maachlot asurot 9:2). Že stačí zapojit zdravý rozum a každému dojde, že ten, kdo vaří, vaří asi proto, aby jedl. A jídlo je halachou obecně uznáváno jako „užitek“. Teoreticky by tedy stačila jen jedna micwa.
Ledaže (a to už vůbec neměl připouštět!!), by tu byl určitý předpoklad, že se jedná mj. o rituální modloslužebnou praktiku – rituální vaření mláděte (možná dokonce živého) v mléce jeho matky… Rambam nezpochybňuje platnost tohoto pokynu. Jen se snaží být férový. „Doznáním“, že interpretace na tři pokyny, které jsou přesto implicitně obsažené v každém ze tří „výskytů“, jde skutečně na vrub rabínské učenosti, chtěl vzít vítr z plachet karaitům, kteří tuto „rabínštinu“ odhalili a používají svého „objevu“ k tomu, aby si pokyn Lo tevašel vykládali po svém. (Zčásti ovšem po logice věci.)
Podívejme se, co čtenáře tóry (bez výzbroje tradičních rozhodnutí a úprav) musí chtě nechtě napadnout. Jestliže „kozelce v mléce matky jeho“ – kde tedy bereme jistotu, že se to týká také telete, mláděte gazely, žirafy a daňka ? Potažmo co taková slepice na paprice?
Tradice odpovídá – a má v tom zaručeně pravdu: gedi neznamená jen kůzle, ale jakékoli mládě. A vede čtenáře až do gn 27:16, k příběhu kdy Jaakov s Rebekou připravují kostým z chlupatých kožek, aby mohli zajít pro požehnání. Zde tóra hovoří o gedi izim – dosl. kůzlátku z kozího dobytka; a natolik je hebrejské myšlení důsledné, že automaticky předpokládá – je-li nutná specifikace „skopového“ (izim), pak gedi skutečně nese širší obsah, než pouze a jenom kůzle. (Podobně musí čeština u mláděte mezka použít příbuzné slůvko „hříbě“.)
To by tedy vysvětlovalo, proč žádné maso savců nevaříme a nekonzumujeme v mléce.
Jenomže je už poněkud komplikovanější smířit se s tím, že obrat gedi se nevztahuje na nekošerná mláďata. Jinými slovy vařit velbloudí mládě anebo sele v mléce není halachickým přešlapem a můžeme z něho dokonce mít užitek. Stejně tak jako telecí, skopové a divočinu v mléce kobylím. A jaký jiný užitek než a/ na krmení b/ či pro obživu – podnikání. Jíst takovou směs nebudeme, protože jsou to zvířátka nečistá, ale jsem-li židovský kuchař v nóbl restauraci, připravit zákazníkům vepřové kotlety na másle, anebo zapékané se sýrem – de facto mohu. (A dostanu za to svůj plat.) Jestliže tedy vaření masa spolu s mlékem nějakým zásadním způsobem neodpopruje přírodním zákonům, musí být prapůvodní důvod milchig/ flajšig kuchyně někde jinde? Tady se objevuje trhlina, kterou si musí každý zpracovat sám, podobně jako své rozhodnutí, jsme-li vyvinutějšími bílkovinnými koacerváty, anebo stvořenými partnery Stvořitele. Mají-li ostatní národy svíčkovou povolenou, je nutno hledat klíč v oddělenosti Lidu Jisroele. V jeho oddělení se pro službu v Chrámu. Oddělení k naplnění pokynu : Budete mi královstvím kněží a lidem svatým.
Jak se rozloučit se slepicí na smetaně vyřešila halacha šalamounsky. Zavádí totiž kategorii mar´it ajin - česky bychom řekli: co oko vidí. Jinými slovy: Neseme navenek odpovědnost, že jsme skutečně královské kněžstvo a lid oddělený ke svatosti. Pokud jakýmkoli způsobem dáme okolnímu světu (kterému máme být podle abrahamovského zaslíbení požehnáním) záminku, aby získali pocit, že si s Pokyny Sladkého požehnaného zahráváme, jak se nám zachce, nekonáme prozíravě. Jenomže, když se tato kategorie narodila, sledovala právě onu „svědeckou“ linii oddělenosti lidu Jisroele ke službě Nebesům. Je to doporučení, nikoli diktát. Nemohu po nikom vyžadovat, aby ji respektoval podle mých (nikoli Jeho) pokynů, jestliže by mu to mělo ztrpčovat život. Tady je už pomaličku zaděláno na solidní fundament. Že by i židovská církev byla Máma nade vším naším konáním? Anebo je naším Panovníkem Táta? Ten ovšem stanovil: lo tevašel… Opět záleží na každém individuu, jak se k tomu postaví. Protože i v mari´t ajin je maličká argumentační trhlina. Jak onen „nakukující“ pozná, že nevařím třeba psa? A nakonec, zcela paradoxně klidně i v mléce…
Ha-Chinuch (ve své verbální dikci) je naprosto loajální s přísnou halachou. Nicméně její metodika (tj. snaha dívat se na micwot k biblickém kontextu), vede k dalším otazníkům. Poprvé se pokyn lo-tevašel objevuje v bloku pokynů ryze kultovních. Chovejte se jako lidi, abyste vůbec směli přistoupit ke slavnostem, které po sobě následují v tomto pořádku. A vy přistupovat máte, protože třikrát do roka se každý ukaž před tváří Nebes. Je to však jiný způsob, než jakým chodívají ke svým božištím národové, a proto nebudeš obětovat krve, dokud je u tebe kvas (hněv), prvotiny nepatří žádným bůžkům plodnosti, protože všechno prvorozené je jakoby Moje, a vystříhej se podobných praktik, jako je vaření kozelce v mléce matky jeho. A já vám pošli anděla, aby vás vedl. Bezpečně vás povede až do míst, kde budete moci sloužit Nebesům (a humanitě), jak je po vás žádáno. Žádnou modloslužbu, ale skutečnou službu B-hu, který je v harmonii a v humanitě. /ex 23:14-26/;
Podruhé je pokyn lo tevašel zařazen mezi ty nezákladnější pilíře jidiškajt při druhém „vydání“ desek zákona. Opět zarámované hlavním ukazatelem – jímž je modloslužba!! Naše smlouva je tu od toho, abys pochopil základní otázku stvoření versus evoluce, bohové versus „B-h“. Neklaň se bůžkům, neklaň se modlám. Dokonce ani nepřijímej účast na modloslužebných rautech. Nenech se znesvobodnit nějakými ideologiemi, tys za to zaplatil dost a kvůli tomu umřelo plno Egyptských. Být prvorozený, je vedle přirozeného řádu také určitá volba. I to je obsahem smlouvy, a její pečetí je respekt vůči tvému prvorozenství(tvému úkolu oddělit se). Vše prvorozené náleží symbolicky Nebi. Život je především seberealizace ve svobodě (pesach), v respektu k transcendentnímu rozměru života (prvotiny) s plným právem, sklízet svoje ovoce s vědomím, do jaké míry je to skutečně tvoje ovoce a do jaké míry je v tom i kus transcendentna (sukot versus kůzle v mléce ??) …
Potřetí /dt 14:21/ opět v souvislosti se vztahem ke Sladkému požehnanému. To, zda vařím kozelce v mléce matky jeho, odvádím prvotiny správným směrem a počítám desátky – je vyjádřením mého vztahu k principu. A od tohoto vztahu se pak odvíjí také i míra, jakou se nechám halachou vést. Vždyť halacha se narodila v té nejlepší vůli pomoci nám ubírat se životem správně.
„Chinuchové myšlení“ (tj. myšlení zasvěcování do tajemství kráčení) jakoby tedy vyvolávalo základní otázku: Dobrá, nebudu vařit kozelce v mléce matky jeho, ale proč tak nemáme činit? Je to porušení vesmírných principů (např. abychom v jeden stejný den nevyvraždili celý jeden rod – matku i s mládětem? A nemáme pak tuto Bránu rozšířit i o striktní odsouzení výroby perziánu ?) Nebo se řadí ryze k dietetickým předpisům? (Určitě ne, protože jinak by poněkud „násilné“ zařazení drůbeže na seznam flajšig nedělalo vrásky už učencům takového formátu, jakými byli Šamaj a Hillel…) Anebo má něco do činění s předpokladem, který mj. vyslovil i Rambam, že jde spíše o kdysi kultickou formu modloslužby a, jelikož má být Lid Jisroele lidem odděleným ke svatosti, je třeba chovat se tak, aby nás někdo z modloslužby nenařknul? … Odpověď na tento způsob dotazování nikde nezaznívá dostatečně spolehlivě. Bez jejího osvětlení, tu ale vážně číhá klíček fundamentu.
Ani tento výkřik není jen plácnutím do vody. Budiž rozhodnu se, že z respektu vůči „Oddělení Jisroele“ oddělím vše, co považuji za maso, od toho mléčného. Nedám si po obědě (ani na nový ubrus) kafe se smetanou (a propos – to je jako ve špatném vtipu anebo jako u těch, kdo jsou sice zapřísáhlými vegetariány, ale pojídají sojové uzeniny!! – víte, že existuje umělá „parve“ smetana do kávy?), zritualizuji si svůj jídelníček a rozdělím kuchyně. Ale jen proto, že rabanan kdysi vypracovali detaily, ale nějak nedořešili podstatu? … Nežijeme sice proto, abychom jedli, ale ani proto, abychom blbli.
Nehodlám napadat postuláty kašrutu, natolik mi zase nepřekážejí. V otázce milchig versus flajšig mi neuvěřitelně pomohl prozíravý a laskavý učitel Ben Iš Chaj. Pravda začnu se ptát ve chvíli, kdy syřidlo živočišného původu, které každý zkušený chemik prohlásí jako "ke-ec", tedy jakože docela jinou substanci s chutí víceméně dřeva, přídávané do mléka z poměru 1:40.000 (ačkoli samotné syřidlo se vyrábí v intenzivnějším poměru), dokáže diskvalifikovat sýr ze seznamu pobožných. ALe logika mi řekne. A lze připravit samotné živočišné syřidlo? No nelze. A existují jiná? Existují. Tak vidíš. Tady asi vážně kráčí o něco víc. Anebo jde jen o logiku dotaženou až ad absurdum, podobně jako je tomu u elektřiny? Ovšem představa, že nejím ptáka v mléce, jenom proto, aby to nevypadalo, a nedám si k pití kokosové mléko, aniž by na stole (a právě jen kvůli šmírákovi zvenčí) stál i jeho obal, to už jsou přesně ty body, kde se mám chuť vzpírat. Právě tyto hilchot, vedou k otázkám a rozhodnutím? Jsme si jisti, že nejde ještě o víc? Nejen kůzle s matkou, ale třeba celý rod, celý ohrožený druh tj. neohrozit druh?
A co třeba onen ukazatel, který je pro bibli klíčový? Volte život... Mléko je ovšem spíš symbolem života, kdežto maso se musí jíst mrtvé. Správně mrtvé. Symbol?! Jistě, ale do jisté míry, taky jen berlička. A tímto směrem pokyn Nebudeš vařit... rozhodně nemíří. Nicméně ... Někdo si holt vystačí odvolávkou: "Je to tak, poslouchej a neřeš!!" Někdo se podívá ke kořenům a najde tam tu modloslužbu. Praktiky, které už neznáme. A podle míry své svobody a vůle respektovat tradici, která se maličko zatoulala, bude i nadále tradičně oddělovat, stejně tak, jako respektuje pravidla o vínu od nežidů, které už dávno nikdo nemůže podezírat z toho, že bylo vyráběna kvůli modloslužbě. Někdo si jednoduše řekne, po Mojžíšovi se taky chtělo leccos zdánlivě nesmyslného. On to respektoval, a vida, stálo to za to...
